O Ostrově mrtvého muže, nacházejícím se poblíž kanadského přístavního města Vancouveru, se dlouhou dobu neví. Evropští přistěhovalci ho objevují až v roce 1862. Brzy se ukáže, že na něm dochází k množství nevysvětlitelných jevů. Co se zde odehrává?

Když přistěhovalci v roce 1862 potemnělým ostrovem mezi mohutnými jehličnany procházejí, vidí, jak se na jejich vrcholcích pod šerou oblohou houpou stovky rudých dřevěných krabic, vyrobených z cedrového dřeva.

Tu se jedna z nich uvolní a spadne přímo před nezvané hosty. Náraz ji rozlomí vejpůl a z krabice vypadne lidská kostra! Je to znamení toho, že přistěhovalci na ostrově nejsou vítáni?

Když návštěvníci ze stromů postupně odřežou další boxy, najdou uvnitř nich kostry žen i dětí! „Ostrov byl dějištěm krvavých bojů, které se zde odehrávaly mezi znepřátelenými indiánskými kmeny Squamishů a Salishů. Indiáni se zde masakrovali po stovkách.

Brali sem i unesené děti a ženy svých nepřátel, které používali jako rukojmí. Ti, co přežili, pak z ostrova udělali něco jako velké pohřebiště,“ domnívají se kanadští historici.

Za obrovský hřbitov nakonec Ostrov mrtvého muže pojmou také přistěhovalci a začnou zde pohřbívat i své mrtvé.

Mezi lety 1888–1892 se z ostrova stává karanténa pro lidi nakažené neštovicemi, kteří zde musí žít, nebo, lépe řečeno, umírat mezi těmi, již epidemii nepřežili. Brzy na to začne na ostrově docházet k paranormálním jevům.

Jeden z nejděsivějších případů se odehraje v roce 1909, kdy na ostrově dojde ke sporu o těžbu dříví. Dřevorubci, kteří zde pracují, nemají na kácení stromů povolení. Na ostrov jsou tak v noci vysláni policisté, aby je zadrželi.

Dřevorubci později s vytřeštěnýma očima líčí, jak té noci každého, kdo posekal nějaký strom, ohrožovali chodící kostlivci.

Na policejní stanici se jim nejdříve všichni vysmějí, jenže pak i policisté, kteří byli na ostrov vysláni, vypoví, že celou noc bylo na ostrově slyšet podivné chrastění kostí a zvláštní skřeky. Proč by si něco takového vymýšleli? Chrání si ostrov duchové zmasakrovaných indiánů?