Z nejnovějších vědeckých bádání vyplynulo, že pro vznik života nemusely mít oceány zrovna ty nejvhodnější podmínky, podle všeho se živým organismům lépe dařilo v jezerech, která byla bohatá na fosfor (P).

Je paradoxem, že před zhruba 4 miliardami let se ukázala být právě vyprahlá jezera tím nejlepším prostředím pro život, poukazuje na to nový výzkum odborníků. Pro správné fungování jakéhokoli živého organismu je totiž zapotřebí fosforu, jenž je jedním ze šesti základních stavebních kamenů života.

Máme tady problém

Atomy fosforu, nekovového chemického prvku, jsou utvářeny molekulami DNA a RNA, jeho důležitost spočívá zejména při energetické výměně v organismu. V oceánech na planetě Zemi však bylo v tehdejším období nedostatečné množství fosforu.

Podle Jonathana Tonera, vědce z Washingtonské univerzity, se pro tuto etapu užívalo označení fosfátový problém. Řešení se pokusila nalézt studie zveřejněná v odborném časopise Proceedings of the National Academy of Sciences (PNAS).

Vysoká koncentrace fosforu v jezerech

Tzv. alkalická jezera byla v minulosti bohatá na uhlík (C), voda se v nich odpařovala velice rychle a poměrně často, a tak došlo k usazování jejích zbytků v podobě značně zásaditých koncentrátů bohatých na soli.

Jezírka tohoto typu jsou známá na všech světadílech. Při samotném výzkumu bylo třeba se nejprve zaměřit na koncentraci fosfátů v daných jezerech, tomu např. posloužilo kalifornské jezero Mono, Magadi v Keni a Lonar v Indii.

Vědci z odebraných vzorků zjistili, že naměřené hodnoty se lišily podle roční doby, oblasti a jiných faktorů, faktem ale bylo, že koncentrace fosforu v jezerech byla až 50x vyšší, než jak je tomu u mořské vody a řek.

Život v jezerech tohoto typu je i v dnešní době značně bohatý a pestrý. Výsledky však mohou být poměrně zavádějící, protože živé organismy ovlivňují fosforový cyklus.