Brňané nadšeně mávají. Nad hlavami jim právě proletěla 106 metrů dlouhá poloztužená vzducholoď Italia i se svým konstruktérem, slavným italským generálem a vzduchoplavcem Umbertem Nobilem (1885–1978)!
Dne 15. dubna 1928 odstartovala z Milána. Nadšení je o to větší, že expedice letící na Severní pól a mající za úkol zmapovat arktické krajiny se účastní i našinec, fyzik František Běhounek (1898–1973). Už nad Jeseníky a Beskydy se ale posádka pořádně zapotí.
Zuří tu bouře! Naštěstí z ní vyváznou a pokračují dál, až na letiště k severopolskému Sloupu, kde musí do začátku května vyhlásit pauzu. Ve dnech 15.–18. května ale už nad Zemí Františka Josefa v Severním ledovém oceánu a 23. května míří k severnímu pólu. Jenže nad ním ji zastihne ledová bouře…
Zatracená námraza!
Vzducholoď těžká námrazou není s to letu. Nakonec se 25. května 1928 odporoučí na ledovou kru přibližně 100 km severně od Severovýchodní země. Z 16členné posádky přežije katastrofu ve velitelské gondole 9 mužů.
Mezi nimi naštěstí nechybí radista Giuseppe Biagi (1897–1965). Po dlouhých 12 dnech se mu podaří zavolat pomoc! Rozjíždí se mezinárodní záchranná akce, jaká nemá v historii obdoby.
Dva italští důstojníci a švédský meteorolog Finn Malmgren (1895–1928) se mezitím vydávají pěšky pro pomoc. Finn už nemůže dál – na noze má omrzlinu a je zcela vyčerpán. „Musíte jít dál,“ přesvědčí oba důstojníky. Ti se na rozdíl od něj dočkají záchrany…
Ne, mě nezachraňujte!
Tři dny po nahlášení ztroskotání přistane na místě švédský letec Einar Lundborg (1896–1931). Jenže v kabině má jediné místo navíc. „Ne, já odletím až jako poslední!“ sípe Nobile, ale není mu to nic platné. Lundborg má jasné rozkazy – a navíc, Nobile je raněný.
Přednostní evakuace mu zhatí kariéru. Veřejnost mu nikdy neodpustí, že v jejich očích zradil zbytek výpravy. A mimochodem: Lundborg poletí ještě jednou. Jenže havaruje a bude potřebovat sám zachránit.
Zbytek posádky vyzvedne až 12. července sovětský ledoborec Krasin. Do té doby se jim podaří jen z letadel shodit zásoby…