Dnes je již jasné, že někteří dinosauři – převážně ti z konce druhohor – vlastně nevymřeli, evoluce jim jen poskytla možnost vývoje, samozřejmě je řeč o ptácích.
Přesto je tato evoluční cesta, na níž se z dvounohých teropodních dinosaurů stali obratní, drobní a aktivně létající ptáci, stále obestřena jistou rouškou tajemství. Mezi ta nejpodstatnější patří vývoj ptačí lebky a především zobáku.
Rozdíly jsou patrné
Na rozdíl od předchůdců dnešních opeřenců se skladba jejich lebky značně odlišuje, největším rozdílem, pomine-li se absenci zubů u současných ptáků, spočívá v zobáku, ten je podpírán a ovládán složitým aparátem svalů, vazů a kostí.
Klíčovým zástupcem ke zkoumání vývoje je prapták spadající do období křídy Ichthyornis dispar. Ten se podle tvrzení paleontologů mohl nacházet v evoluční blízkosti společného předka všech moderních ptáků.
Pozůstatky Ichthyornise byly přítomny v diskuzích o Darwinově evoluční teorii, bohužel hlavová část nebyla v té době u žádného z objevených jedinců v dobrém stavu. Za deformací lebky zkamenělin mohly geologické pochody.
Pomohou trojrozměrné modely
V dnešní době však není těžké za pomoci počítačové vizualizace nahradit chybějící část, a tak je nyní k dispozici trojrozměrný model ichthyornisovy lebky.
Díky tomu se ukázalo, že prapták skutečně představuje, dle lebečního tvaru, chybějící přechodový článek mezi ptačími dinosaury a dnešními ptáky. Tato teorie stojí za názory, že ptačí zobák se vyvinul mnohem dříve, než si odborníci původně mysleli.
