Vědci z univerzity v Tel Avivu se nyní zabývali studiem pravěkých jeskynních maleb ve Španělsku a Francii. Vrtalo jim hlavou, proč pravěcí malíři tvořili nejzajímavější díla uvnitř hlubokých jeskyní s minimálním množstvím světla a špatným přístupem kyslíku.
Mnohem lepším řešením by bylo, kdyby si zvolili snáze přístupné prostory nacházející se poblíž vchodů, kde měli dostatek vzduchu i přirozeného světla. Tam se totiž vyskytuje mnohem méně maleb.
Psychedelický výlet
Došli k názoru, že cesta do hlubin jeskyně pro tvůrce znamenala psychedelický výlet. Nedostatek kyslíku v nitru jeskyní u nich navozoval halucinace způsobené zvýšením vylučování dopaminu v mozku.
Tento stav podporovaly navíc ještě kouřové výpary z ohně, kterým si umělci svítili. Studie vyšla v časopise The Journal of Archeology.
Roli hraje i akustika
Archeologové Iégor Reznikoff a Michel Dauvois se roce 1988 vydali do jeskyní v regionu Ariege na jihu Francie. Zkoušeli rezonanci zdejších prostor.
Objevili, že v oblastech vykazujících nejlepší akustiku se většinou skrývá malba, případně řezba.
