Lidé západního světa jsou v současnosti prokazatelně nejvyšší za posledních stopadesát let. Od dob industriální revoluce se průměrná lidská výška zvedla o cca deset centimetrů. Jaké faktory za to však mohou? Budou se nad námi jednoho dne naši potomci tyčit jako obři?

Zajisté ne, lidské tělo má své pevně dané konstrukční limity a při nadměrných proporcích přestává efektivně fungovat.

Nejvíce přílišný vzrůst odnáší kostra a klouby, které u většiny savců během běžných aktivit prodělávají zátěž rovnou zhruba čtvrtině svého maxima.

Pokud se tedy hypoteticky lidská výška například zdvojnásobí ze současného průměru (v Česku cca 180 cm u mužů a 167 cm u žen), plocha kostí se úměrně k tomu zčtyřnásobí a naše váha dokonce zosminásobí, takže fraktury budou rázem na denním pořádku.

Lidé vysocí trojnásobně oproti dnešnímu průměru (tedy přes 5,4 metrů) se při stejné struktuře kostí a svalů už nemohou pohybovat vůbec.

Nejvyšší na světě

Současný rekord planety drží Nizozemci – jak v průměrné výšce, tak v jejím nárůstu za posledních 150 let. Muži měří průměrně 184 cm a ženy 170, přičemž se od svých předků z poloviny 19. století liší o celých 19 centimetrů. To už je značný rozdíl.

„Nizozemci podle mého názoru dosahují optimálního maxima,“ konstatuje emeritní profesor John Komlos z Univerzity v Mnichově.

„Jsou tak vysocí, jak můžou lidé za optimálních podmínek být.“ Příčina přitom netkví ani tak v lepší genetické výbavě jednoho z nejliberálnějších národů Evropy, jako ve dvou zdánlivě banálních faktorech – přijímané stravě a prevenci chorob.

Právě dobré zdraví a dostatek výživy během dětského věku umožňuje lidskému jedinci dosáhnout plných tělesných proporcí, včetně ideální výšky.

Výška díky moru

Když se Evropou na konci středověku prožene Černá smrt a zanechá její populaci zdecimovanou až o 60 %, je to, s jistou dávkou cynismu, dobrá zpráva. Pro náš vzrůst minimálně.

Lidé, kteří epidemii přežijí, mají náhle mnohem víc životního prostoru, už se netísní v přelidněných chudinských čtvrtích, takže jsou po příště lépe chránění před šířením infekce, a hypoteticky se jim může dostat i více jídla, protože je přerozdělováno mezi méně jednotlivců.

Nejnižší jsou naopak lidé kolem 17. století, když dlouhá období mrazu během malé doby ledové postihnou sklizeň a napříč Evropou se rozhoří konflikty mezi národy. Průměrná výška Francouzů v té době, podle profesora Komlose, dosahuje pouhých 162 cm.

Zlom přichází s industriální revolucí, která přináší vyšší zemědělskou produkci, dostupnou tekoucí vodu a sanitární podmínky vůbec. Začínáme růst.

Ráno vyšší, večer nižší

Je zajímavé, že průběžné změny ve výšce zažíváme v podstatě každý den, ačkoliv biologicky růst přestáváme kolem 18 roku života.

Je to dáno zatížením naší páteře a meziobratlových plotének, které jsou vyplněné tekutinou, a jsme-li ve vzpřímené poloze, také přirozeně stlačené.

Během spánku však páteř relaxuje a tyto polštářky expandují, díky čemuž jsme každé ráno o centimetr až dva vyšší, než jsme byli večer. Během dne se tato nově nabytá čísla vrací zase zpátky k normálu.

Vyrosteme ve vesmíru

Jiná situace samozřejmě přichází, vezmeme-li v úvahu budoucí život v podmínkách mimo naši planetu. Při absenci gravitace na kosmonauty působí stejný, ale znásobený efekt jako při spánku v horizontální poloze a stávají se tedy dočasně vyššími.

V průměru až o 3 % své výšky.

Vědci se prozatím přou o dlouhodobém vlivu stavu bez tíže na naše tělesné proporce, ale vzhledem ke svalové atrofii a úbytku kostní hmoty nemůžeme vyloučit, že děti vesmírných stanic budou vyšší, štíhlejší a poněkud křehčí, než jsme my nyní.

Na skutečné výsledky si ale budeme muset ještě pár let počkat. Do té doby postačí, když se vyrovnáme Nizozemí. Tolik už nakonec neschází.