Většina lidí dnes považuje za autora smajlíku, znaku typického pro elektronickou komunikaci, amerického designéra Harveyho Balla (1921–2001). Značku poprvé použil roku 1963.
Tehdy tvořil kampaň pro pojišťovací společnost, která mimo jiné měla také povzbudit morálky zaměstnanců firmy. V textu použil smajlíka poprvé Scott Fahlman 19. září 1982 v e-mailu, který byl určen pro radu informatiků.
Šlo o pro vtipné věci a ☹ pro věci, které vtipné vůbec nejsou.
Český předchůdce
Jenže Harvey Ball měl pravděpodobně nejspíš českého předchůdce, což se ukázalo už na základě nálezu z roku 2017. Už v polovině 18. století podobnou značku použil Bernard Hennet (1699–1770), opat cisterciáckého kláštera ve Žďáru nad Sázavou.
Místo pro pečeť
Nachází se konkrétně na listině, která se týkala zřízení hrnčířské dílny v opatově domě na Zelném trhu v Brně. Co tenkrát znak vyjadřoval? „Buď to může znamenat, že opat označil místo, kde měla být pečeť, nebo to znamená, že někdo schválil dokument,“ myslí si o významu dávného symbolu David Merta z brněnské pobočky společnosti Archaia.
Dokument se značkou objevili vědci při opravě opatova domu v Brně.