Málokterou rostlinu si spojujeme s podzimem tak jako vřes. Obvykle rozkvétá už na konci léta a rozzáří vřesoviště i zahrádky drobnými květy. Není to však jen okrasa. V minulých dobách z něj lidé vaří pivo, vystýlají s ním postele a vyrábějí lana nebo došky. A hustý vřesový med je velmi ceněná pochoutka!

Nenápadná, ale houževnatá rostlina je zajímavá z mnoha různých důvodů. Své by vám o tom řekli hlavně ve Skotsku, kde je odnepaměti ikonickou rostlinou.

Podívejte se s námi na vřes (Calluna vulgaris) pořádně zblízka a zjistěte, co všechno o něm ještě nevíte!

Půvab vřesovišť

Tento nízko rostoucí trvalý keř se přirozeně vyskytuje v Asii, Severní Americe, v Grónsku a také v Evropě. Zde je dominantní rostlinou na mnoha planinách severu a západu kontinentu, které na konci léta rozzáří drobnými květy.

U planě rostoucích rostlin jsou růžové až fialové, vzácněji bílé. U šlechtěných kultivarů najdeme barvy květů od bílé přes růžovou a fialovou až po červenou. Mohou mít také různou barvu listů.

Vřes je nejenom ozdobou, ale v místech přirozeného výskytu měl řadu využití. V historii se totiž používá k mnoha účelům, například jako podestýlka, materiál pro pletení odolných lan anebo k výrobě košťat.

Na Skotské vysočině se dříve stavěly chatrče z vřesových stonků stmelených rašelinovým bahnem smíchaným se suchou trávou nebo slámou a ještě dnes se na některých místech provizorní přístřešky zastřešují suchým vřesem.

Bílý vřes pro štěstí

Hlavně právě ve Skotsku se bílý vřes považuje za nositele štěstí, má podobný význam jako čtyřlístek, a snítky bílých květů se často prodávaly jako přívěsek.

I v současnosti někteří drobní výrobci vyrábějí nostalgické šperky z květů vřesu, které zalévají do pryskyřice. Také se stále přidávají do svatebních kytic skotských nevěst.

V řadě oblastí jsou bílému vřesu připisovány i magické účinky, například zahánění zlých duchů. V minulých dobách vřes slouží v zemích přirozeného výskytu také k barvení vlny na žluto a ve středověku se používá jako přísada při vaření piva.

Vysoce ceněný je vřesový med a právě proto hodně včelařů stěhuje včelí úly ke konci léta do oblastí s vřesovišti. Tento med má své charakteristické vlastnosti, jako je silná chuť a neobvyklá struktura, připomínající želé.

To ztěžuje jeho extrakci z plástů, a proto se často prodává i s nimi jako plástový med.

Postel plná vřesu

Lidé odedávna užívají tuto rostlinu také jako lék. Podle německého spisu ze 16. století květy, listy a stonky léčí různé typy vředů, a to jak vnitřních, tak vnějších.

Nálev z vřesové natě dávní bylináři využívají k léčbě kašle, k uklidnění nervů a při onemocnění ledvin a močových cest. Horalé ze Skotské vysočiny připravují vřesové masti k úlevě při artritidě a revmatismu.

Zklidňující aroma ze sušených květů rovněž pomáhá k lepšímu spánku. Naši předkové připevňují stonky sušeného vřesu na čelo postele tak, aby květy byly nakloněny k polštáři a také vřesem vycpávají matrace a polštáře.

O této odolné rostlině existuje mnoho půvabných legend, jako například příběh o keltské dívce Malvíně, zasnoubené s válečníkem jménem Oscar. Ten zemře v bitvě a když ho Malvína oplakává, vřes zasažený jejími slzami získá bílou barvu.

I když je smutná, přeje si, aby každý, kdo najde bílý vřes, měl štěstí a nemusel se nikdy trápit jako ona.

Vřes není vřesovec!

Do stejné čeledi vřesovcovité patří kromě vřesu (Calluna), jehož jediným zástupcem je vřes obecný, také vřesovec (Erica) se stovkami druhů. I když jsou si vřes a vřesovec velmi podobné, existují mezi nimi rozdíly.

Vřes svými květy s pěti samostatnými lístky potěší od konce léta do pozdního podzimu. Oproti vřesovcům je o něco nižší. Vřesovce dorůstají až 40 nebo 50 centimetrů a rozkvétají u některých druhů už začátkem jara různobarevnými květy.

Jsou obvykle složeny ze čtyř srostlých lístků připomínajících malé džbánky.