Korkový špunt z láhve naplněné šampaňským narazí do stropu. Všichni okolo jsou okamžitě postříkaní lepivým sektem a překvapeně se otírají. Za chvíli podle etikety zjistí, že za to může Čech. Jmenuje se Korbel.

Kalifornské vinice, na kterých zraje proslulé víno podávané dnes dokonce i při inauguraci amerických prezidentů, zakládali čeští rodáci František, Antonín a Josef Korbelové. Odchod do ciziny ale má pro Čechy v 19.

století často hodně nepříjemnou příchuť. Nelíbí se jim všudypřítomná policejní kontrola, závist a samozřejmě potřebují peníze.

Student univerzity František Korbel (1830–1920) začíná mít začátkem léta 1848 v Praze horkou půdu pod nohama. Rakouský generál Alfred Windischgrätz (1787–1862) nechal 17. června 1848 střílet do povstalců.

„Prohlížejí domy a hledají rebely,“ rozletí se vzápětí Prahou od úst k ústům. František, který patřil mezi bojovníky na barikádách, nezaváhá a utíká ke strýčkovi do Vídně. „Pár měsícům počkám a až bude klid, vrátím se zpátky,“ předpokládá. Věří, že policie na jeho jméno zapomene. Splete se. Pár dní po návratu si ho odvedou rovnou do pražských kasáren.

Stavitelské zkušenosti se hodí Nevzdává se a čeká na svoji chvíli. Ta přichází, když stráže zapomenou zavřít bránu. Za několik vteřin vychází ven a četníkům dokonce ještě zasalutuje! S přítelem zamíří do Německa a v Brémách se naloďuje k plavbě přes oceán.

„Jestli přežiju i tohle, přežiju úplně všechno na světě,“ nadává během 64 dní dlouhé plavby. Houpavá paluba mu nevyhovuje, 14 dní stráví zvracením.

Po přistání se nechává najmout jako dělník v docích, ale mizerně placené dřiny má brzy plné zuby. Když ho osloví agent, který shání lidi na stavbu panamské železnice, souhlasí. „Rozumím geometrii. Studoval jsem v Praze stavitelství,“ pochlubí se a získává místo v projekční kanceláři.

V okamžiku, kdy tratí projede první vlak, jeho práce končí.

Škraloup mu neodpustili Píše se rok 1856 a v San Francisku vrcholí zlatá horečka, tentokrát ale Františka už dobrodružství neláká. Volí raději klidnější práci v dřevařské společnosti, kde vyrábějí i krabice na doutníky.

Po deseti letech se mu stýská po Čechách. Rakouský konzulát sice povolí jeho návrat, jenže sotva se ukáže doma, nastanou potíže. „Nesmíte bez dovolení opustit rodnou Bechyni,“ nařídí mu pohraniční úředník po únavném výslechu.

Účast v revoluci a útěk mu nikdo neodpustil. „To není nic pro mne,“ odporuje Korbel a okamžitě se balí na cestu zpátky. S sebou přibere i bratry Antonína a Josefa.

Promíjejí zločiny Po návratu zakládá vlastní dřevařskou společnost v Kalifornii. Vyrábí krabice na doutníky, skupuje cedrové lesy. Na vytěžené půdě se rozhodne pěstovat vinnou révu. Vybere nejlepší odrůdy z Francie a šampaňské značky Korbel brzy znají celé Spojené státy.

V San Francisku vlastní tiskárnu a vydává satirický časopis „Vosa“, staví železnici do severních přístavů na Pacifiku. „Odpouštíme vám politická provinění,“ přijde konečně příznivá zpráva i z Rakouska a vláda ho jmenuje honorárním konzulem v San Francisku.

František si užívá vydělané peníze, v roce 1903 se vrací do Prahy. Než zemře na zápal plic, stihne ještě své americké krajany štědře podpořit při stavbě Sokolské haly v San Francisku a založení České americké tiskové kanceláře.