Jen pár kilometrů od malého bolivijského městečka Uyuni, ve výšce více než 3500 metrů nad mořem, jakoby čas rezignoval na svůj úděl a zastavil se v dobách, kdy se po místních vyprahlých pláních proháněli Butch Cassidy a Sundance Kid.

Pod nánosy rzi a soli tu odpočívají historické parní lokomotivy, vagony nebo chátrající torza celých nákladních vlaků jako kovoví pohrobci megalomanských snů o vybudování velké železniční sítě.

Těch se v druhé polovině 19. století chytne tehdejší bolivijská hlava státu Aniceto Arce Ruiz (1824–1906).

Stavba trasy mající propojit jižní Bolívii s pobřežím Pacifiku u přístavu Antofagasta odstartuje v roce 1888 a za čtyři roky už po ní jezdí lokomotivy s nákladem.

Ta definitivně poslední se po zdejších kolejích prožene v roce 1940. Vyčerpaná ložiska, pohraniční spory a ozbrojené konflikty se sousedním Chile odsoudí parní stroje k osamělému životu v drsné polopoušti, kterou dnes zkrápí svými slzami milovníci mašinek z celého světa.

Pohnutým zrakem zkoumají zrezavělé ruiny, peroucí se s větrem, sluncem, ale i vandaly a sběrači kovů, kteří očesávají historické relikvie jako zralá jablka.

https://www.youtube.com/watch?v=ymWRRzxlhXU