Hodiny ukazují krátce po poledni, když poklidný pařížský vzduch naplní třaskavý zvuk výstřelů. O pár chvil později vybíhá z domu dvojice mužů. Jeden z nich však klopýtá a po několika krocích padá k zemi, na níž umírá.
Historii tvoří malé příběhy, jedním z nich je i osud Victora Noira (1848–1870). Jeho jméno už téměř nikdo nezná, přesto napomůže pádu nenáviděného císaře Napoleona III. (1808–1873).
Kopání do Bonapartů
Na svět vykoukne v obci Attigny. V rodném listě stojí jméno Yvan Salmon, jelikož pochází ze židovské rodiny. Vzhlíží k bratrovi Louisovi (1837–1901), jenž bojuje v krymské válce, ale jen co vřava ustane, vrátí se do Paříže.
Ve francouzské metropoli smolí články a píše romány – celkově zplodí 229 děl! Yvan, který si vymyslí pseudonym Victor Noir, jde podobnou cestu – vynechá však válečnou etapu.
Na kalendáři bychom nalistovali rok 1869, kdy se mladík dostává do Paříže a získá práci v týdeníku La Marseillaise. Tehdy ještě netuší, že jde o začátek jeho konce!
Satirický žurnál tvrdě kritizuje právě císaře Napoleona III. a v prosinci 1869 se zároveň zaplete do konfliktu mezi jinými dvěma médii. Korsický tisk La Revanache zaútočí na bývalého vládce Francie Napoleona Bonaparta (1769–1821). To nezůstane bez odezvy.
Bude souboj?
Na stránkách plátku L´Avenir de la Corse se rozohní Pierre Napoléon Bonaparte (1815–1881). Napoleonův synovec a bratranec aktuálního císaře. Novináře z La Revanache označí za žebráky a zrádce, k tomu jim vyhrožuje.
Do sporu se přimotají další dvě jména – konkrétně zakladatel La Marseillaise Henri Rochefort (1831–1913) a šéfredaktor týž novin Paschal Grousset (1844–1909). Své kolegy podpoří a po princi dokonce požadují omluvu. Pokud se tak nestane, chtějí souboj.
„Urazil jste každého z mých příbuzných,“ soptí Pierre v dopise adresovaným Rochefortovi. Grousset na nic nečeká a 11. ledna 1870 vysílá za aristokratem dvojici zaměstnanců. Ulric de Fonvielle (1833–1911) a Victor Noir mají domluvit podmínky souboje.
Oba mají pro jistotu revolver. Princ čte dopis psaný Groussetem. „Chci se utkat s Rochefortem,“ vrtí vztekle hlavou Pierre.
Bizarní povídačka
Mezi trojicí vypukne hádka, načež Bonaparte tasí zbraň a vzduchem zaduní šest výstřelů. Jeden skončí v Noirově hrudi. Mladík stihne seběhnout schody, na ulici se ale složí k zemi. Umírá po pár minutách.
Bonaparte končí ve vězení, ale všem je jasné, že tam dlouho nevydrží. „Dal mi facku, tak jsem reagoval,“ uvede ještě týž den. Přeživší de Fonvielle ale tvrdí opak. „Zbaběle si zabil mého přítele,“ křičí na něj.
Soud aristokrata propustí, trest uloží Rochefortovi s Groussetem, kteří skončí na šest měsíců za mřížemi. Pohřeb, který se koná 12. ledna se ale změní v manifest, jehož se účastní 100 tisíc nespokojených Francouzů.
Pierre Bonaparte je totiž zproštěn po intervenci císaře! Ten se však po půl roce musí pakovat, protože režim je svržen. Na Noira se nezapomene. V roce 1891 převezou jeho ostatky na hřbitov Père Lachaise.
Sochař Jules Dalou (1838–1902) odlije sochu, kde novináře vypodobní krátce před smrtí. Obdaří ho ale v intimních partiích, což dává vzniknou bizarní báchorce. Ženy, které touží po dítěti se mají třít o Noirovo ohanbí a ústa. Tím si zajistí plodnost!
