„Vidím město veliké, jehož sláva hvězd se dotýká,“ volá jedna. „Prahu pak Pán nad jiná města potrestá. Ohněm a hroznou povodní zkázu vezme a nepřítel zhoubu dokoná.
Její rozvaliny zarostou borovím a hložím, kuny a lišky budou tu pelešiti,“ tvrdí druhá. A teď babo raď.
Proroctví jsou oblíbená. Nacházíme je v nejstarších světových textech a stejně tak jich jsou plné současné lifestylové magazíny.
Stejně jako se předpovědí řídí starověcí vladaři, ani dnes nemůže rok začít jinak než přehledem, co se podle proroctví letos odehraje – a kolik konců světa nás čeká.
Milenialismus, neboli očekávání konce světa, je ale více než oblíbený zejména v křesťanském období středověku.
Sybilina proroctví
Ve starověku patří k nejznámější věštkyni Sybila. V nejstarších textech je zmiňována jedna jediná, v pozdějších dobách jich je více. A spíše než o jméno jde o hodnost. V dobách starého Říma věští budoucnost hned dvanáct Sybil.
Většinou je najdeme v jeskyni – tou nejznámější je pak Delfská věštírna. Ale podobných míst je mnohem víc a každá ze Sybil je něčím zvláštní. Pokud ale budeme pátrat dál v minulosti, zjistíme, že možná nejde ani o Evropskou tradici.
Možná ta úplně první Sybila pochází z orientu a možná úplně odjinud. Obecně je za tu nejslavnější Sybilu považována královna ze Sáby. S ní je to všeobecně složité – dodnes se neví, jestli skutečně žila nebo jde jen o mýtus.
Ve starší tradici pocházející z Persie totiž stejný příběh zažívá čínská princezna. Historikové se také neshodují v tom, zda ona Sába je území na arabském poloostrově, nebo jestli vláda zasahuje až do Afriky.
Návštěva moudrého krále
Základ příběhu se odehrává na dvoře krále Šalamouna (?–asi 933 př.n.l.). Královna jej navštíví a vzájemně se ohromí bohatstvím a moudrostí. Při rozjímání v jeho zahradách pronese dívka řadu proroctví, které následně sepíše do devíti knih.
Ve stáří se je pokusí prodat římskému králi Tranquinovi Superbovi (?–495 př.n.l.). Ten zprvu odmítne a královna tři svazky spálí. Po druhém odmítnutí spálí další tři, až ty zbývající římský král koupí a pečlivě uloží.
O ty dějiny přichází až při požáru Říma v roce 83 před naším letopočtem. Opět, historikové se nemohou shodnout, zda je to možné, protože data nám tu létají zběsileji než akrobati na letecké přehlídce.
Česká stopa
Sybilina proroctví se stávají velmi populární zejména ve středověku. Nejspíš proto, že vypovídají o konci světa, což je v dané době módě. Ze vzdáleného blízkého východu tak dosáhne až do české kotliny.
Jednoho dne v zahradě na Šalamounovo naléhání, podle Aloise Jiráska (1851–1930), vyjeví budoucnost skvělého českého národa. Nejprve přijde apokalypsa, ale pak se vše spraví. „A bude padesát let dobrých a úrodných a bude v českém království velmi lacino:
korec žita 7 grošů, korec pšenice 12 grošů, stará česká pinta piva za 2 krejcary a libra jeleního masa za 2 krejcary. Ve všem bude hojnost a všude pokoj a boží požehnání,“ vkládá Jirásek své sny o blahobytu do úst královny ze Sáby.
Konec dobrý, všechno dobré?
Ale je tu i osobní příběh. Královna ze Sáby, v některých pramenech zvaná Makeda, se prý do krále Šalamouna zamiluje. Koná se velkolepá svatba a rok a půl trvající líbánky, během kterých se jim narodí syn.
Makeda mezitím větší o koncích světa, zatímco Šalamoun skládá milostné básně. Ale pak se musí rozloučit – každý si musí udělat pořádek ve své zemi, protože bez krále a královny trpí. Už nikdy se nesetkají. Že by věštby konce světa byly jen obrazem osobní tragédie?
