Jeho jméno je Harrison Schmitt (*1935). Stane se prvním a zatím také posledním geologem, který se kdy projde po povrchu Měsíce. A co víc, bude se na něm pěkných pár hodin lopotit. Schmitt se však do historie zapíše ještě jednou bizarní věcí: Je prvním člověkem, u kterého propukne alergie na měsíční prach!

Země, 7. prosince 1972, 05:33. Právě startuje poslední z misí Apollo s cílem znovu dobýt naši oběžnici. Na Měsíci přistane mezi lety 1969–1972 celkem 12 vyvolených.

Tím úplně posledním se stane americký astronaut Eugen Cernan (1934–2017), jehož dědeček Štefan Čerňan se roku 1933 odstěhuje s manželkou Annou ze slovenské vesnice Vysoké nad Kysucou do Spojených států.

Není tak divu, že na palubě lodi najdeme i československou vlajku. Tu si sebou Cernan dokonce vezme na procházky po povrchu a poté ji daruje Astronomickému ústavu AV ČR v Ondřejově.

Tři vycházky a drandění Roverem

Mise Apolla 17 na Měsíc dorazí 11. prosince 1972 před osmou večerní koordinovaného světového času. Kromě velitele Cernana je tu ještě coby pilot lunárního modulu Harrison Schmitt.

Poslední člen posádky, Ronald Evans (1933–1990), si zatím ve velitelském modulu při čekání na „kluky“ 75krát obletí naši oběžnici. Cernan s Harrisonem si zatím dole užívají nabitou vědeckou jízdu.

V Lunar Roveru najezdí po povrchu 36 kilometrů a Schmitta čeká 22hodinová práce v terénu rozdělená do tří vycházek.

O čem se nemluvilo?

Podtrženo a sečteno, na Měsíci pobudou 75 hodin, ve vesmíru stráví celkově 12 dní, 13 hodin a 52 minut – a fenomenální výlet zakončí Apollo 17 ladným plesknutím za podpory padáků o hladinu Tichého oceánu.

19. prosince si Měsíčňany vyzvedne americká letadlová loď USS Ticonderoga. Blesky fotoaparátů, titulní strany novin, a po nutné karanténě i potřesení pravicemi s nejdůležitějšími představiteli USA. Ze třech astronautů jsou celebrity.

Přesto je něco, o čem Schmitt před širokou veřejností pomlčí. Až roku 2005 se zmíní v jednom z rozhovorů, že „prach je na Měsíci environmentální problém číslo jedna.“ Naplno se ale rozpovídá až roku 2019.

Jako na rozkvetlé louce…

Harrison Schmitt se protlačí úzkým otvorem do lunárního modulu. Vše je v pořádku. Jenže jen do chvíle, než se vysouká ze skafandru. Jeden nádech, další… po čtvrtém už Schmitt ví, že je něco špatně.

Mhouří oči, v nose ho pálí a modul se začne otřásat jeho kýcháním. „Měsíční senná rýma!“ napadne ho. Z hlasu se stává chrchlání a bolest v krku připomíná sopečnou explozi. Má ještě dost práce, ale musí ji odložit.

Reakce, jakou vídáme na alergicích uprostřed rozkvetlé louky, mu nedovolí pokračovat. Měsíční prach je extrémně dráždivý. Vesmírným agenturám tak Schmitt vysílá jasný vzkaz:

S alergií se musí do budoucna počítat, a to na technologické úrovni, aby se případné alergické reakce dařilo eliminovat.