Raymond Moody přinesl vědecký zájem o zážitky blízké smrti a jeho kniha Život po životě změnila pohled na posmrtný život. Od pocitů vznášení se mimo tělo po setkání s jasným světlem – Moodyho výzkumy odhalují, co lidé prožívají na hranici smrti. Přečtěte si, jak jeho práce inspirovala debatu o existenci „onoho světa“.
Slavný badatel
Především 20. století přineslo také první serióznější výzkumy života po životě. Patrně nejslavnějším badatelem na tomto poli je dodnes americký spisovatel, psycholog a lékař Raymond A. Moody (*1944).
Je to právě on, kdo se v roce 1965 během svých studií setkal s psychiatrem, který mu vyprávěl svůj prožitek blízké smrti. Moody tím byl fascinován a postupně začal vyhledávat lidi s podobnou zkušeností.

Vše průběžně zaznamenával a zjišťoval, že mnohém zážitky mají podobné rysy – pocit bytí mimo tělo, průchod tunelem, setkání s mrtvými příbuznými a vnímání silného světla.
Sám postupně uvěřil, že posmrtný život je reálný a došel také k přesvědčení, že zkušenosti lidí, kteří prodělali klinickou smrt, dokládají existenci Boha. Návrat těchto lidí pak má být způsoben jejich nepřijetím do světa mrtvých.
Patrně proto, že mají na Zemi ještě nějaký úkol. Moody nakonec všechny své poznatky vydal knižně. Jeho publikace, nazvaná prostě Život po životě, je dnes už legendární.
„Na základě rozhovorů s tisíci lidí o jejich prožitcích blízké smrti a mnoha vlastních prožitcích některých typických příznaků prožitků blízké smrti jsem přesvědčen, že existuje život po smrti.
Na základě výpovědí svých pacientů nemám absolutně žádné pochybnosti, že se nakrátko dostali na onen svět.“
Psycholog a badatel Raymond A. Moody
Kritika krále
Moody samozřejmě nemá pouze zapálené následovníky, kteří věří, že život po životě existuje a že ho lze nějakým způsobem prokázat.
Spousta skeptiků především z oblasti psychiatrie nebo třeba neurovědy upozorňuje, že Moody se ve svých textech opírá hlavně o ty zkušenosti lidí, které se mu hodí do jeho teorie.
Současně ho také obviňují z určité senzacechtivosti a z ignorování medicínských faktů.

Nikdo už dnes nezpochybňuje, že jsou výpovědi pacientů, které sesbíral, pravdivé, ale naopak bývá hojně zpochybňována interpretace těchto výpovědí.
Pravděpodobnější než to, že jde o skutečné zážitky a zkušenosti s oním světem, je totiž něco, čemu se říká změněný stav vědomí.
Podobné zážitky totiž v minulosti hlásili i lidé pod vlivem některých drog, lidé hyperventilující (tedy s přemírou kyslíku v krvi) nebo lidé s poškozeným mozkem.
Raymond Moody svými výzkumy zážitků blízké smrti otevřel novou kapitolu v debatě o posmrtném životě. Jeho kniha Život po životě inspirovala miliony lidí, ale také vyvolala kritiku skeptiků, kteří vidí tyto zážitky jako projevy mozku.
Ať už je pravda na kterékoli straně, Moodyho práce ukazuje, jak hluboce lidé touží po důkazu, že smrt není koncem.