Je Bible zdrojem vědeckých poznatků, nebo se v ní skrývají pasáže, nad kterými kroutí hlavou i laici? Od hodnoty čísla pí až po koncept ploché Země – detailní zkoumání odhaluje, že Kniha knih se v mnoha ohledech střetává s moderní vědou.
Při zkoumání biblických nepřesností a nejasností nelze vynechat ani některé pasáže, u kterých kroutí hlavou vědci. Třeba ty matematické. Že má číslo pí (tedy obvod kruhu dělený jeho průměrem) hodnotu 3,14, ví dnes asi každý.
Jenže když vznikala Bible, tak jasné to zřejmě nebylo. A tak v jedné starozákonní pasáži, konkrétně První knihy královské, najdeme popis výroby kotle, ve kterém se píše o rozměrech 30 loktů pro obvod a 10 loktů pro průměr.
A to nám dá pí s hodnotou 3,0. Co s tím? Po celá staletí byla Bible nezpochybnitelným posvátným písmem, které se nemůže mýlit, a tato (podobně jako mnohé další) chyba byla ignorována, nebo vyvracena.
Možná vás ale překvapí, že i ve 20. století se našli tací, kteří biblickou hodnotu pí obhajovali, a dokonce se snažili uzákonit, aby se jeho hodnota změnila na 3,0 tak, jak káže Bible. Že to matematicky prostě není možné, okázale ignorovali.
Tato anomálie v Písmu je pro matematiky a vědce jasným důkazem, že Bible nebyla zamýšlena jako vědecká učebnice.
Výroba slavného Šalamounova kotle byla pro starozákonní autory zjevně velkým problémem. Dokládá to i snaha vypořádat se s jeho celkovým objemem.
A tak zatímco na jednom místě najdeme zmínku, že se do něj vejde celkem 2000 bathů (bath je stará izraelská jednotka objemu), jindy jsou to rovnou tisíce tři.
Tyto nesrovnalosti v objemových jednotkách poukazují na nedůslednost nebo různé prameny, které byly použity při sestavování textu.
Také s popisem nebeských úkazů to v Bibli není jednoduché a je zjevné, že bibličtí autoři věří v koncepty, o kterých by jim Bůh přece jenom mohl něco prozradit.
V Bibli se tak lze dozvědět, třeba že je Měsíc zdrojem světla stejným jako Slunce nebo že je Země plochá a nehybná.
Tyto astronomické a geografické představy odpovídají dobovému poznání, nikoli však božskému vševědoucnosti.
Pro moderního čtenáře je zřejmé, že autoři Bible psali z pohledu své doby a kultury, a jejich kosmologie odpovídala tehdejším limitovaným vědeckým znalostem. Ani se zeměpisem a dějepisem si Kniha knih moc „neláme hlavu“.
Archeologické nálezy dnes například ukazují na zcela jinou historii Izraelitů, než jakou nám představuje Písmo. I slavné Davidovo království je podle všeho jen legendou, vytvořenou v 7. a 8. století př. n. l. jeruzalémskými kněžími.
Tato zjištění naznačují, že biblické narativy mají spíše teologický a ideologický účel nežli striktně historickou přesnost.
Vědecké nesrovnalosti v Bibli jasně ukazují, že Kniha knih nebyla stvořena jako vědecký traktát, nýbrž jako soubor náboženských a kulturních textů.
Přestože některé pasáže mohou působit zastarale z moderního vědeckého pohledu, jejich hodnota spočívá v jejich duchovním a etickém poselství, nikoli v doslovné faktické přesnosti.
