Na rok 1824 Charles Dickens (1812–1870) nikdy nezapomene. Je mu teprve 12 let, když otce zavřou kvůli dluhům do vězení. Hoch musí z domu, do noclehárny, a začít pracovat ve fabrice na výrobu černi.
Milovanou sbírku knih musí dát do zástavy a o škole si může nechat jen zdát. Otce pustí sice za tři měsíce, ale dluhy rodiny jsou takové, že v továrně chlapec zůstane. Přičichne tak k životu těch nejchudších.
Když o 19 let později navštíví cornwallské cínové doly, pohled na děti pracující v krutých podmínkách jím otřese – a stejně tak návštěva Field Lane Ragged School, londýnské školy pro vzdělávání dětí ulice.
V únoru roku 1943 sepíše parlamentní zprávu o děsivém dopadu průmyslové revoluce na chudé děti a v říjnu téhož roku se pustí do psaní Vánoční koledy. Za šest týdnů je hotovo.

Je to bestseller! Ale balík netrhne…
Pohádá se ovšem s vydavatelem, takže raději volí místo jednorázové výplaty zisk v procentech. Peníze potřebuje. Jeho žena Catherine Hogarthová (1815–1879) je opět těhotná. Celkem se v manželství narodí 10 dětí a dvakrát Catherine potratí.
Počítá s tisícem liber, dostane 230. Kniha se ale rychle mění v bestseller. I načasování je skvělé: Vyjde 19. listopadu a Dickens od té doby pravidelně pořádá její adventní čtení, aby se podělil o ducha Vánoc.
První vydání je k dispozici v 6000 kopiích po pěti šilincích a na Štědrý den je už vyprodané! O tom, že toto dílo dokáže pohnout lidmi, svědčí i americký průmyslník Erastus Fairbanks (1792–1864):
Na Štědrý večer si dočte Vánoční koledu a na Boží hod dá všem zaměstnancům své fabriky dovolenou a pošle jim krocana!
