Její tělo se zachvěje v posledním návalu rozkoše. Po chvíli vstane a zahalí se do bohatě zdobené tuniky. Pošle odpočívajícímu milenci škádlivý vzdušný polibek a když odchází kývne.
Ze stínu se vynoří mohutný voják a než se milenec v loži vzpamatuje, podřízne mu hrdlo.
Je krásná. Štíhlá a pružná jako proutek. Oči má černé jako uhel, jemnou tvář utopenou v hřívě kudrnatých černých vlasů. Sladký svůdný hlas. Není těžké jí podlehnout. Je však bezohledná, krvelačná, ctižádostivá a bez zábran.
Mazaná intrikánka, která dokáže vymluvit do hlavy díru a kde to nedokáže, tam nechá udělat díru dýkou či mečem. Marnivá, poživačná, hamižná a nestoudná.
Císařův strýc je dobrá partie
Je jí patnáct, když se poprvé setká se vzdáleným příbuzným Claudiem (10 př. n. l.–54 n.l.), strýcem jejího bratrance Caliguly (12–41).
„Chlap by musel být z kamene, aby s ním taková krása nezacloumala,“ řekne o ní za pár let konzul Aulus Vitellius (15–69), ale platí to už nyní a Claudius se do ní úplně zblázní. Je obtloustlý a téměř o třicet let starší.
Kulhá, koktá, nepřirozeně škube hlavou a občas mu z úst ukápne slina. Není významnou osobností a nezdá se, že by někdy mohl být. Valeria Messalina (17/20–48) se přesto stává jeho milenkou a v roce 38 se za něj provdá.
Tichý blázen všechny překvapí
V roce 41 příslušníci pretoriánské gardy zavraždí císaře Caligulu i většinu jeho rodiny. Claudia jako neškodného blázna ušetří. „Ať žije císař!“ volají, možná napůl žertem, když ho polomrtvého strachem vytáhnou z úkrytu za závěsem.
Vzdělaný mrzák se však ukáže panovníkem překvapivě schopným. Jediné, co podcení, je Messalina.
Císařovna neponechá nic náhodě
Donutí Claudia, aby dal popravit jejího otčíma Appia Silanuse (?–41). Obviní ho ze spiknutí i když skutečným důvodem je, že se odmítl stát jejím milencem. Nechá popravit Julii Livillu (18-41), neteř, pro kterou má císař slabost. Rychle ztrácí zábrany.
Vymýšlí obvinění z velezrady, cizoložství i zpronevěry. Umírá každý, kdo se jí odváží oponovat. Když jí Valerius Asiaticus (?-47) odmítne prodat nádherné Lucullovy zahrady, přesvědčí Claudia, že senátor podněcuje k jeho vraždě a dosáhne jeho odsouzení k smrti.
Bere úplatky od úředníků toužících po povýšení, vydělává na veřejných zakázkách.
Stává se pověstná nemravností
„K soutěži v milování si jako soupeřku vybrala Scyllu, nejproslulejší z prodejných děvek,“ píše Plinius starší (23–79).
„A porazila ji, neboť se stihla pomilovat s 25 muži za 24 hodin.“ I kdyby tahle slavná historka byla jen smyšlenkou nepřátel, je výstižná.
Nenasytná Messalina si bere všechny, na které dostane chuť a když hrozí potíže, nechá své milence bez milosti zabíjet. Její troufalost je ohromující.
Když se jí tanečník Mnester (?–48), jehož krásou je posedlá, snaží vyhýbat, přiměje Claudia, aby mu přikázal, že „musí udělat přesně to, co paní Messalina požaduje.“
Věří, že jí všechno projde
Nakonec si však ukousne větší sousto, než zvládne. Zamiluje se do konzula Gaia Silia (asi13–48), údajně nejpohlednějšího muže v Říme. Zbaví se jeho manželky Junie, zahrnuje ho dary a dokonce s ním začíná plánovat odstranění Claudia.
Když však v roce 48 uspořádá za bílého dne velkolepé svatební orgie, během nichž se za Silia provdá, zajde příliš daleko. Císař je nucen zasáhnout. Stovky „svatebčanů“, včetně Silia, nechá bez okolků popravit nebo poslat do vyhnanství.
Nedokáže zemřít se ctí
Zbývá Messalina. I když ji miluje a je schopen odpustit jí cokoli, tentokrát ho rádci dotlačí k rozsudku. Messalina, tušící, že tentokrát jí výmluvnost nepomůže, posílá dcerku Octavii (39/40–62) a syna Britannica (41–55), aby prosili o její život.
Claudius se ocitá v zoufalé situaci, a tak rádci vezmou věc do vlastních rukou a jeho jménem nařídí Messalinu popravit. Pověřený důstojník jí dá možnost odejít čestnou sebevraždou. Matka, která je u ní, ji nabádá: „Tvůj život je ukončen.
Vše, co zůstává, je odejít se ctí.“ Plačící Messalina se však bojí. Znechucený voják tasí a probodne ji.
