Střed týdne, den Merkuru, skvělých pracovních výkonů, ale také zrady! Někde je středa spojená s Velikonocemi, jinde vítá Nový rok. A tím její symboly nekončí…
U nás dnes vnímáme středu jako střed týdne pracovního. Dle tradičního křesťanského kalendáře však stála v celém týdnu skutečně uprostřed! Týden začínal nedělí a končil sobotou, kdy Bůh odpočíval po stvoření světa.
„Středem týdne“ je i v jiných slovanských jazycích, ale také třeba němčině (die Mittwoch). V románských jazycích ovšem vděčí za své jméno planetě Merkur (francouzsky mercredi či italsky Mercoledì).
Ve starověku totiž lidé přisoudí každý den jednomu ze sedmi hlavních těles na obloze. A po kom nese jméno sama planeta? Po římském bohu Merkurovi, okřídleném poslovi a patronu cestování a obchodu.
Hodí se to, neboť Merkur se pohybuje kolem Slunce (díky krátké oběžné dráze) až extrémně rychle!
Některé germánské národy Merkura vymění za svého Wodena (nebo Odina), a proto je třeba v angličtině Wednesday – Wodenův den!

Škaredá zrada
Jidáš Iškariotský, jeden z apoštolů Ježíše Krista, si vše představoval trochu jinak. Očekával, že Ježíš bude politickým a vojenským vůdcem, bojujícím proti římské nadvládě nad Izraelem, ale on se stará spíš o duševní rozvoj.
Když se nechá Ježíš v Betanii pomazat drahým olejem, trpělivost Jidáše přeteče a rozhodne se za 30 stříbrných Ježíše vydat velekněžím! Ti prozatím ujednali jeho zabití!
Ten ten byla středa. A protože se Jidáš na Ježíše škaredil, dodnes jí říkáme Škaredá.
Středa v týdnu před Velikonocemi je ale někdy také Sazometná, protože se dřív vymetaly komíny, jako symbol vyhnání zlých sil. Kdo se na Škaredou středu mračí, ten se prý bude mračit celý rok!

Všude popel
Před Velikonocemi bychom dle křesťanské tradice měli držet půst. Vystačit si s jedním hlavním jídlem, nejíst maso, čehokoliv se zříci a naučit se skromnosti. A kdy s půstem začít? Přeci na Popeleční středu!
Ta vychází na 46. den před velikonoční nedělí a právě tehdy udělá kněz věřícím na čelo popelec. Křížek z popela, který nám má připomenout pomíjivost člověka, ale také nutnost žít bez hříchu.
Popel je již od 6. století spojen s tím, že se při veřejném pokání sype hříšníkům na hlavu.
Smutnou čest udělá Popeleční středě ta z roku 1983. Připadne na 16. února, kdy dojde v jižní Austrálii ke stovce požárů buše! 75 lidí přijde o život, přes 3000 je zraněno a zhruba 9 000 domů lehne popelem…
Červená i zelená
Nejen popelavě šedá, středa může být i červená! Taková je v Iráku, kde se vždy první středu po 13. dubnu, v červeném oblečení a s červenými svíčkami, slaví příchod jezídského nového roku.
Pokud ale vyrazíte do Indie, tak tam bude středa zelená. Hinduistická mytologie přisuzuje každému dnu jednu barvu a na středu připadá zeleň značící harmonii a klid.
Pozitivně vidí středu i folklór Blízkého východu, který ji považuje za příznivý den pro zahájení něčeho nového. A vlastně s tím dnes souhlasí i psychologové ve většině západního světa.
Právě ve středu prý vrcholí produktivita práce a ve firmách se často konají teambuildingy. Již jsme dosáhli plného výkonu, ale ještě nejsme tak unavení.
A optimismus nám dodává i fakt, že se týden začíná chýlit ke konci.

Velbloudí hrb
Do středy povinnosti jen přibývají, pak se ale přes něco přehoupneme a hned je vše veselejší! Okolo roku 1960 s v amerických novinách objeví znázornění týdne jako hory, jejíž vrchol leží právě na středě. Pojmenována je tedy Hump Day (hump je pahorek, ale také velbloudí hrb).
Označení se až do začátku 21. století moc nepoužívá, dokud vedoucí korporátních firem nezačnou mít pocit, že ve středu začíná pracovní morálka přeci jen trochu upadat.
Vše má tedy podpořit v roce 2013 reklama pojišťovny GEICO, která vpustí na pracoviště živého velblouda překypujícího dobrou náladou.
Zvíře nabádá šokované zaměstnance, aby byli ve středu šťastnější než on. A označení Hump Day je od té doby v angličtině o dost populárnější!