V roce 1945 se americká šéfka špionáže NKVD Elizabeth Bentleyová obrací na FBI a přiznává se, že sloužila jako kurýrka pro kruh špionů, kteří předávali informace ruské KGB. Nemá ale žádné listinné důkazy.

Když se KGB dozví o akcích Elizabeth Bentleyové (1908‒1963) od krtků (tj. dosazených špionů) v britské rozvědce, okamžitě ukončuje svoje operace a stahuje většinu svých důstojníků ze Spojených států.

Projekt Venona, přísně tajný program na dešifrování sovětských kabelogramů mezi Moskvou a stanicemi KGB ve Spojených státech, potvrdil tvrzení Bentleyové. Důkazy ale nemohou být použity u soudu. Upozornily by Sověty, že jejich kódy nejsou bezpečné.

Ironií je, že KGB se o Venoně rychle dozvěděla od svých vlastních špionů a změnila své kódovací postupy.

Všechno se dostane na veřejnost

Bentleyové obvinění proniknou na veřejnost v roce 1948, kdy Výbor Sněmovny reprezentantů pro neamerickou činnost (HUAC) začne projednávat sovětskou špionáž. Prakticky každý, koho jmenuje, se řídí pátým dodatkem ústavy.

Vláda nemůže zahájit trestní stíhání, protože ho zmaří nedostatek důkazů.

Nejprominentnější postava z těch, které jmenuje, Harry Dexter White (1892‒1948), bývalý náměstek ministra financí, umírá na infarkt krátce poté, co popřel, že by špehoval. Na základě informací Bentleyové proto není nikdy nikdo odsouzen.

Jmenuje prominentního náměstka

V procesu s Bentleyovou předvolá HUAC amerického spisovatele Whittakera Chamberse (1901‒1961), redaktora časopisu Time.

Po uzavření německo-sovětského paktu o neútočení v roce 1939 se Chambers, přeběhlík ze sovětské rozvědky, obává, že informace ukradené sovětskými špiony získají nacisté.

Řekne proto vysoce postavenému americkému vládnímu úředníkovi, že sloužil jako kurýr pro skupinu komunistů pracujících ve Washingtonu ve 30. letech 20. století.

Jmenuje více než tucet jejich členů, z nichž nejprominentnější je Alger Hiss (1904‒1996), náměstek ministra zahraničí pro politické záležitosti.

Obviněn za křivou přísahu

Hiss popírá, že by Chamberse znal, nebo že by byl komunistou. Slyšení ukážou, že Chambers ví hodně o Hissovi, jeho rodině a osobním životě. Hiss si nakonec vzpomene, že ve 30. letech znal Chamberse pod jiným jménem.

Chambers má dokumenty, obsahující zprávy o aktivitách ministerstva zahraničí a další důkazy o špionáži. Je jasné, že oba byli zapojeni do špionáže pro Sovětský svaz. Promlčecí lhůta pro špionáže vypršel, ale na stole je otázka křivé přísahy.

Oba lhali HUAC. Chambers je ale spolupracujícím vládním svědkem, takže odsouzen a obviněn je jenom Hiss.