Po tváři se mu rozlévá blaženým úsměv. Irácký diktátor má dobrou náladu, a tak vaří! Jenže po pár minutách se jeden z hostů rozkašle a další se přidávají. Kuchař, který připravil ingredience, má v hlavě černé scénáře. Nakonec se z otravy vyklube jen kanadský žertík šprýmaře Saddáma!
Hlavně nedýchat
Kdo: Benito Mussolini
Zajímavost: Chce nahradit těstoviny rýží
Stolovat s Benitem Mussolinim (1883-1945) není žádná výhra. Duce ujíždí na česnekovém salátu, který mnohdy spořádá za pár minut. Na dobré víno zapomeňte, protože italský vůdce uznává jen vodu a mléko!
Bez brambor, prosím
Od malička ho vedou ke skromnosti, což se promítá i do stravování. K tomu všemu ho od roku 1925 trápí nepříjemný vřed. Salát s nasekaným česnekem, olivovým olejem a citrónem údajně na nemoc působí jako balzám.
Aromatickou dobrotu zapíjí čistou vodou, na nápojovém lístku bychom ale našli také mléko. Toho Mussolini spořádá i několik litrů za den! Za svou náklonnost ke kravskému produktu se však stydí a považuje ho za nefašistický.
Speciální dieta se stává ještě zarputilejší po roce 1926, kdy ho vřed málem pošle na onen svět. Kuchařům zakáže kupovat brambory, protože ty mu způsobují nadýmání a bolesti břicha. Ostatně u stolu tráví minimum času, během deseti minut je po jídle!
Novinka v psí misce
Salátovou nadvládu čas od času naruší rýže a ryby. Mussolini zcela zanevře na tradiční těstoviny, to stejné chce i po svém národu. Jenže v tomto případě hodně přestřelí.
Duce řeční o soběstačnosti, a tak přesvědčuje obyvatele, aby jedli zdravější a chutnější rýži. Skutečnou příčinu najdeme v ekonomice, jelikož rýži se daří levně pěstovat na severu Itálie, zatímco mouku Italové dováží z Turecka.
V roce 1928 dokonce vzniká Národní rýžová rada, jenž zodpovídá za propagaci. Venkov křižují kamiony s novou pochutinou, všude jsou vidět také recepty, jenže kýžený výsledek se nedostaví.
Italové na jihu dávají rýži raději svým psům, a tak snaha o změnu návyků přichází vniveč. Nezdarem končí také Mussoliniho život. Milovníka česneku, který mimochodem označí francouzskou kuchyni za zbytečnou, popraví a potupně pověsí na milánskou čerpací stanici.
Je libo Tabasco?
Kdo: Saddám Husajn
Zajímavost: Před smrtí jí tyčinky Bounty a Mars
Když američtí vojáci prohledávají úkryt někdejšího iráckého diktátora Saddáma Husajna (1937-2006), nestačí se divit. Všude plechovky od limonád a obaly od čokoládových tyčinek – jako v pokoji puberťáka.
Ryba na usmířenou
Husajn se postupně vypracuje na důležitého člověka a svého souputníka objeví v Abu Alim. Nenápadný kuchař vaří budoucímu diktátorovi ještě v armádě, poté se přesouvá na ministerstvo, kde jeho pochoutky velebí vládní špičky.
Husajnovi uhrane, když mu daruje několikapatrový dort, na nějž zobrazí motivy starověké Mezopotámie. Tím odstartuje dlouholeté zvláštní přátelství. A mírně řečeno, Ali to nemá vůbec jednoduché. Impulzivního vládce si získá zlodějskou rybí polévkou.
Stačí osmažit kusy ryb, poté přidat petržel rajčata a sušené meruňky. Následně pánev zalít horkou vodou a dobrota je na světě! Husajnovi imponuje také to, že pokrm pochází z jeho rodné oblasti.
50 dinárů v mínusu
Služba pro diktátora není zalitá sluncem. Ali sice často dostává odměnu v podobě 50 dinárů (irácká měna), což je koncem 80. let týdenní mzda. Zároveň když něco přesolí, Husajn ho stejnou částkou trestá.
Hlava Iráku má slabost pro produkty ze západu, zcela propadá Tabascu, které dává téměř do všeho. „Jednou připravoval špízy, lidé počali hrozně kašlat a slzet,“ popisuje Ali zážitky s bláznivým diktátorem.
Tehdy ho podezřívá, že chce osazenstvo otrávit, následně zjistí, že jen do jídla přidal celou lahvičku pálivé omáčky! Sklony k nezdravému jídlu mu vydrží až do posledních dnů života.
Tehdy se ukrývá před postupujícím americkým komandem, při té příležitosti přežívá jen za pomoci párků v rohlíku a tyčinkách Bounty a Mars. Dobroty splachuje lahodnou citronovou limonádou 7 Up. Po odhalení končí Husajn na šibenici.
