Dne 6. srpna roku 1940 uprchl z koncentračního tábora Osvětim-Březinka převlečen za elektrikáře vězeň č. 220 Tadeusz Wiejowski (1914–1941). Osud ale prvnímu uprchlíkovi z tábora smrti nepřál. O rok později byl znovu zatčen a popraven. Celkem se o útěk z Osvětimi pokusilo 802 osob, z toho 144 bylo úspěšných.
Witold Pilecki (1901–1948), polský důstojník a člen podzemního hnutí odporu, se nechal dobrovolně zajmout jednotkami SS ve Varšavě roku 1940, aby se dostal do Osvětimi a prověřil zprávy, které odtamtud přicházely. Bylo mu přiděleno vězeňské číslo 4859. Později napsal: „Rozloučil jsem se se vším, co jsem dosud znal na zemi, a ocitl se v místě, které zemi vůbec nepřipomínalo.“ Za necelé tři roky důkladně zmapoval organizované vyhlazování a udělal vše pro to, aby z tábora propašoval návrhy na pomoc zajatcům.
Svět odmítl uvěřit
Byly to stručné zprávy, první svědectví v historii, o zvěrstvech páchaných v táboře. „Většina transportů šla přímo do Birkenau, kde lidi bez evidence rychle měnili v popel.“ Doporučoval bombardování plynových komor a železnic a výsadek polských parašutistů z Anglie. Po svém útěku v dubnu 1943 sepsal tři podrobné zprávy, které se dostaly až do Londýna. Polská exilová vláda ani představitelé západních mocností popsaným hrůzám nevěřili. 5. dubna 1944 uprchl Viktor Pestek (1918–1944), táborový dozorce a SS-Unterscharführer, který svou pomoc nabízel i Vrbovi a Wetzlerovi, spolu s Vítězslavem Ledererem (1904–1972), vězněm č. 170521, který zamířil do terezínského ghetta, aby i on podal svědectví. Jenže… systematické vyvražďování lidí bylo něco tak nepředstavitelného, že byl další pokus o jeho prokázání opět neúspěšný.
Otevřete oči!
7. dubna 1944 uprchli Rudolf Vrba (1924–2006) a Alfred Wetzler (1918–1988), nejen aby zachránili své vlastní životy, ale také informovali svět o probíhající likvidaci evropských Židů. Po 15denním putování polským okupovaným územím se dostali do Žiliny k židovské obci. Byli podrobeni výslechům, protože i zde představení odmítali uvěřit. O fungování továrny na smrt sepsali detailní zprávu: „Dvakrát týdně určoval táborový doktor počet vězňů, kteří mají být zplynováni a potom spáleni…“ Podařilo se ji propašovat do Švýcarska, Spojených států a Vatikánu. Odvysílalo ji BBC a publikoval západní tisk. „V podstatě jsou plynováni pouze Židé, árijci jen velmi zřídka… Předtím, než byla krematoria uvedena do provozu, se zastřelení provádělo v Březovém lese a těla byla spalována v dlouhých příkopech…“
Transporty neustávají
Chtěli svět varovat, co ve skutečnosti znamená „přesídlení na východ“. To ale vůbec netušili, že se chystají masové deportace maďarských Židů. Další uprchlí vězni Češek Mordovič a Arnošt Rosin připojili po útěku k jejich zprávě závažnou skutečnost, že v Osvětimi dochází ke zplynování až 12 000 maďarských Židů denně a že se chystá likvidace terezínského rodinného tábora. Bohužel… i přes detailní zprávy o továrně smrti nepodnikli představitelé západních mocností téměř nic. Jen náhodou byla Osvětim, považovaná během leteckých průzkumů za pracovní tábor, bombardována při náletech na blízkou továrnu. Dodnes si svět klade otázky, proč Spojenci nezasáhli dříve. Bylo opravdu těžké uvěřit, že je člověk schopen tak organizovaných zvěrstev?
