Zatímco o vypálení obcí Lidice a Ležáky ví takřka každý, na podobnou tragedii se zapomíná. Český Malín, obci ležící na Volyni na území Ukrajiny, čekal temný den…

Český Malín a sousední Ukrajinský Malín se probouzely do deštivého červencového rána. „Malín nebyl zrovna malá obec: nemocnice, dvě kapely, dva sály pro tancovačky. Kováři, zámečníci, zedníci. Měli jsme českého učitele.

Stavení měla po žárovce zavedenou elektřinu,“ vzpomíná rodák z Českého Malína Antonín Činka (*1923). Ranní klid přerušil rachot vojenských aut, dupání těžkých bot a řev německých vojáků. „Raus, raus!“ mlátili pažbami do dveří a hnali rozespalé obyvatele do blátivých ulic pod záminkou kontroly dokladů.

Upáleni za živa

Na ulicích byli vyděšení lidé bezohledně rozdělováni. Starci, ženy a děti byli odděleni od mužů. Po skupinkách je pak hnali namířenými samopaly do sousedního Ukrajinského Malína, odkud se neustále ozývala střelba.

Tam byli muži a také některé ženy nahnáni do kostela, školy a jiných budov. Němci všechny domy polili hořlavinou a zapálili! Lidé se snažili ze smrtící ohnivé pasti uniknout okny, ale kolem stojící nacisté na ně už čekali a bezohledně je pobili.

400 povražděných

„Postříleli, naházeli granáty, zapálili. Někteří vlezli pod lavici, tak se zachránili. Jak se zachránili, tak vyrazili okno a utíkali do zahrady. Vyskočili, tam byli obstoupení znova Němci, znova je postříleli, přímo venku,“ vzpomíná na nejhorší okamžiky ve svém životě přeživší Antonín Činka.

Celkem zemřelo 400 obyvatel Českého Malína – 374 Čechů (104 mužů, 161 žen, 105 dětí) a 26 Poláků!

Neušetřili ani děti

Vraždící nacistické bestie neušetřily ani děti. Spolu s ženami a starci je odvedly zpátky do Českého Malína pod lživými přísliby německých důstojníků, že budou propuštěni. To se však nestalo. Všichni byli bez rozdílu nahnáni do stodol, které následně vzplály plameny.

Nikdo nepřežil. Němci pak kompletně vypálili celou ves.

Přežilo jen pár

Vyhlazení Malína dokázalo přežít jen několik šťastlivců z celkových 444 českých obyvatel. Kromě těch, kteří shodou okolností nebyli v obci, to také bylo několik mladých mužů, které Němci určili k odvezení ukradeného majetku a odehnání uloupeného dobytka.

Jedním z nich byl i Antonín Činka, který po letech vyprávěl, jak se dokázal zachránit: „Vedl jsem býka. Němci nás poslali, jak se říkalo, rabovat´ dobytek… Pamatuji si, že hodně pršelo, tak i Němci utíkali.

Vedli jsme dobytek, bylo nás asi sedm či osm chlapců. Cesty byly blátivé. Jak pršelo, tak jsme sešli z cesty. Býka jsem uvázal ve vesnici za Malínem v zahradě. Vidíme, že Malín hoří. Tak jsme odešli od dobytka.

Tím jsme se zachránili. Spali jsme venku na poli, byli jsme vyděšení…“ vzpomíná se slzami v očích muž, kterému Němci v Malíně vyvraždili téměř celou rodinu. Zachránila se jen jeho nevlastní sestra.

Proč zrovna Malín?

Jaký byl skutečný důvod této nelidské popravy stovek nevinných lidí, nikdo vlastně neví. Němci tvrdili, že je to odveta za napadení oddílem Banderovců. Proč měl ale pykat zrovna Malín? To vědělo jen gestapo v Rovně v čele s kreislandwirtem Fritzem Vogelem, které uskutečnilo tento ďábelský plán.

Hlavním cílem bylo nejspíš zastrašení českého obyvatelstva na Volyni, čímž si nacisté chtěli upevnit nadvládu nad ostatními národy.