Být unavený je normální. Každý přece občas zažijeme situaci, kdy jsme doslova vyčerpaní, ať už vinou stresu nebo přehnané fyzické zátěže. Jsou ale lidé, kteří se ve stavu permanentního vyčerpání nacházejí neustále. Patříte mezi ně? Pak možná trpíte chronickým únavovým syndromem.

O chronickém únavovém syndromu se začalo více hovořit až v posledních desetiletích, samotné onemocnění už ale známe téměř sto let.

Tento termín poprvé použili američtí lékaři ve 30. letech minulého století, ale teprve v roce 1988 se odborníci shodli na definici diagnostických kritérií.

Podle nich je tak chronickým únavovým syndromem vracející se únava trvající déle než půl roku a způsobující snížení životní aktivity nejméně na polovinu.

Chřipka, při které se nepohnete

Typickými příznaky chronického únavového syndromu (chronic fatigue syndrome neboli myalgická encefalomyelitida) je vyčerpání tak silné, že mnohdy znemožňuje téměř jakoukoliv fyzickou činnost.

K tomu se přidává bolest hlavy, poruchy spánku a paměti, nervozita a deprese. Nemoc bývá provázena chřipkovými stavy, zvýšenou teplotou a bolestmi svalů a kloubů, typické bývají i zvětšené uzliny na krku nebo v podpaží.

Padesát tisíc pacientů

Pokud zjistíme, že trpíme únavovým syndromem, možná nás budeme zajímat, že v tom nejsme zdaleka sami. Na celém světě se s tímto onemocněním potýkají miliony lidí.

V některých zemích pacienty evidují, takže víme, že například v USA je osob s únavovým syndromem kolem 2,5 milionu.

V České republice prozatím žádný registr pacientů nemáme, protože diagnózy se u jednotlivých specialistů liší a pacient je pak občas zařazen do nesprávné škatulky. Odhaduje se ale, že chronický únavový syndrom u nás trápí zhruba 50 tisíc pacientů.

Čím dříve k lékaři, tím lépe

Přesto statistiky existují. Vyplývá z nich, že únavový syndrom postihuje častěji ženy než muže, a to dokonce až čtyřikrát, a nejvíce ohroženi jsou lidé mezi čtyřicítkou a padesátkou.

Co nás ve statistických ročenkách nepotěší, je fakt, že úplného vyléčení se dočká maximálně desetina pacientů. Řada lidí svůj problém nedokáže odhalit včas, spatřuje v něm pouhé projevy běžné jarní únavy.

Pokud se ale na chorobu nepřijde brzy, může se stát dokonce až příčinou invalidity. protože vlivem únavového syndromu může postupně dojít k vyvolání dalších chorob jako jsou nemoci srdce a cév, artróza nebo autoimunitní onemocnění.

Přitom pacienti, jimž byl chronický únavový syndrom diagnostikován do dvou let od chvíle, kdy se poprvé objevil, mají výrazně vyšší šanci na uzdravení.

Bez pomoci okolí to nepůjde

Příčin, proč lidé s chronickou únavou váhají s návštěvou lékaře, je víc. Někteří únavu podceňují a připisují ji jen krátkodobému fyzickému či psychickému vypětí, které, jak předpokládají, brzy odezní. Jiní se obávají stigmatizace od svého okolí.

Mají strach, že pokud přiznají svou únavu a neschopnost vyvíjet náročnější aktivitu, budou považováni za líné, což může ohrozit i jejich postavení v zaměstnání a způsobit tedy jim i celé rodině existenční problémy.

Odmítání diagnózy pak často přetrvává i ve chvíli, kdy už únavový syndrom ohrožuje nejen pracovní nasazení, ale i rodinné a společenské vztahy. Přitom právě podpora partnera a rodiny je pro pacienta s chronickým únavovým syndromem v jeho boji zásadní.

Infekce, životospráva a genetika

Nejtěžší případy chronického únavového syndromu pacienta naprosto vylučují z běžného života.

Nejen že nejsou schopni pracovat či pokračovat ve studiu, ale nedokážou se ani scházet s jinými lidmi, protože vlastně není v jejich silách se zvednout a přinutit se k jakékoliv fyzické aktivitě.

Ani po desetiletích výzkumů stále nejsme o moc moudřejší v odpovědi na otázku, jak vlastně chronický únavový syndrom vzniká. Postihuje pacienty téměř v jakémkoliv věku, nevynechává ani do té doby nadprůměrně fyzicky aktivní jedince a sportovce.

Vědci prozatím spekulují o vlivu infekce, odhalení konkrétního viru je ale ještě v nedohlednu. Vliv na propuknutí únavového syndromu může mít také životospráva a všudypřítomný stres.

Podílet se na vzniku syndromu mohou i nezdravé potraviny nebo znečištěné ovzduší, vyloučena není určitá genetická dispozice.

Pomoc pro tělo i pro duši

A pokud neznáme příčinu, nevíme ani, jak správně tuto chorobu léčit. Umíme pouze omezovat její příznaky. Pacient tak alespoň trochu zmírní projevy syndromu, ale především se musí naučit, jak v nové situaci fungovat. Musí přijmout svá fyzická omezení a přizpůsobit jim svůj režim.

Léčba se potom omezuje na nasazení antibiotik k potlačení odhaleného zánětu, na podávání léků tišících bolest či přípravků na nespavost. Nezbytná je podpora imunitního systému.

Stav pacienta mnohdy provází i psychická únava, jejíž řešení se často neobejde bez odborné psychologické terapie. Výjimkou není ani nasazení homeopatik či použití akupunktury.

Zdravý životní styl je hlavní zbraní

Z předchozích řádků jednoznačně vyplývá, že ze všeho nejlepší je chronickému únavovému syndromu předejít. Základem je zdravý životní styl zahrnující vyváženou stravu, dostatek vitaminů i minerálů a správný pitný režim.

Samozřejmostí by měl být dostatek pravidelného pohybu a omezení stresu. Zvláště poslední položka ovšem u mnoha lidí vyžaduje zcela zásadní změnu životního tempa, které je někdy možné dosáhnout například změnou zaměstnání.