Admirál Takidžiró Óniši se právě chystá ukončit svůj život: „Pro mě existuje jenom Japonsko současnosti a minulosti. Do Japonska budoucnosti už nepatřím.“ „Rozmyslete si to,“ rozmlouvá mu plán na sebevraždu jeho nejlepší přítel, profesor Kazuo Jacugi. Marně.
Útěcha, že plnil svoji povinnost vůči císaři a zemi, admirálu Takidžiróvi Ónišimu (1891–1945) nestačí. Cítí vinu za životy, které vyhasly v pekelném ohni výbuchů. Sám tam ty muže poslal… 10. srpna 1945 už je rozhodnut. V souladu se samurajskými tradicemi volí o pět dní později odchod na věčnost.
Rebel v námořnictvu
Během první světové války se osvědčil jako mladší poručík na nosiči hydroplánů Wakamija. Díky nezkrotné, bohémské povaze si ale přízeň nadřízených nevyslouží.
„Jsou to štábní hlupci, kteří nedokážou využít výhody moderních zbraní,“ odtuší sám nespokojeně, když jeho nadřízení odmítají nadšení, s nímž prosazuje využívání letadlových lodí v arzenálu japonského námořnictva. Zklamání si vybíjí v nočních lokálech.
„Žádáme okamžité vyloučení Ónišiho,“ rozčilují se vyšší důstojníci, když Takidžiró přede všemi zfackuje gejšu, která nesplnila jeho touhy. Nakonec ho ale jenom vyhodí z námořní akademie. Císařské námořnictvo o něj nechce přijít.
Rebel obratem vstupuje do námořní rozvědky, která ho ve 30. letech 20. století pošle na Havaj…
V pití drží krok
„Ještě sklenku rumu,“ poručí Japonec ve společnosti Američanů a číšnice přináší další rundu.
Na rozdíl od svých zdrženlivých krajanů je schopen s Američany držet krok v konzumaci alkoholu, a jakmile rozvážou jazyk, tahá z nich podrobnosti o námořní základně a letadlových lodích.
To se bude zanedlouho hodit… Kromě popíjení Óniši stihne v roce 1934 sepsat příručku Námořní letectvo v boji, do které zapracuje i samurajský kodex bušidó, nařizující splnit svůj úkol i za cenu vlastní smrti.
Když se knížečka dostane na stůl japonského admirála Isorokua Jamamota (1884–1943), nadchne ho. „Stanete se součástí císařského poradního týmu,“ dozví se Óniši.
Jeho zásady musí od roku 1938 ovládat nazpaměť každý nováček v japonském námořnictvu. Takidžiró své zkušenosti uplatní během přípravy útoku na Pearl Harbor, k němuž dojde 7. prosince 1941.
Sebevrahové v akci
Válka se pro Japonce postupem času nevyvíjí příznivě. Na podzim 1944 už klesají na mysli i ti největší optimisté. Óniši, který je tehdy velitelem První letecké armády na severu Filipín, přichází s nápadem, jak zvrátit situaci.
Hodlá provádět sebevražedné letecké útoky na nepřátelské cíle. 25. října 1944 během bitvy u ostrova Leyte na Filipínách proběhne první z náletů tzv. kamikadze.
Japonská akce sice Američanům pořádně zatopí (později v bitvě o ostrov Okinawa na jaře 1945 dokonce stojí život téměř 10 000 jejich vojáků), ale vytoužený zvrat ve válce nepřinese.
Zpackaný konec
Japonský císař Hirohito (1901–1989) 15. srpna 1945 oznamuje světu úplnou kapitulaci své země. Óniši napíše krátký vzkaz manželce. Ve druhém, mnohem delším dopise vysvětluje mladým Japoncům, proč rozkázal použít piloty kamikadze.
Oba texty odevzdává svému příteli Kazuovi. Tomu také svěří do rukou delší meč – katanu. Sám uchopí kratší wakizaši. Za zpěvu vojenské písně si zbraň po vzoru samurajů vrazí do břicha a trhnutím si ho rozřízne. Kazuo Jacugi mu pak úderem katany má srazit hlavu.
Nepovede se. Život z Ónišiho vyprchá za dlouhých 17 hodin.
