Předtím, než vejde do dějin jako jeden z největších masových vrahů 20. století, touží se Adolf Hitler stát uznávaným umělcem – malířem. Zkušební komise vídeňské Akademie výtvarných umění však nemá pro jeho sen pochopení.
„Předložené kresby neuspokojivé,“ stojí na podzim roku 1907 u jeho jména v listu hodnocení uchazečů.
„Místo malování byste se měl věnovat raději architektuře, na tu máte nepochybně mnohem větší talent,“ radí mu rektor. Přesto to ambiciózní Adolf Hitler (1889–1945) o rok později zkusí znovu. Neuspěje však ani napodruhé.
Odmítnutí nese velmi těžce. Je přesvědčen o svém nesporném talentu. Později, během svého několikaletého pobytu ve Vídni, vystupuje jako „akademický malíř“ a na živobytí si přivydělává malováním akvarelových obrázků podle pohlednic.
Řada jeho děl je po druhé světové válce prodávána v aukcích za desítky tisíc dolarů. Jiné jeho práce jsou zabaveny americkou armádou a dodnes jsou v majetku USA.
Za témata vhodná k převedení na plátno pokládá Hitler rodinu, každodenní práci, mytologii, vesnický život a krajinu, dokonalé lidské tělo nebo heroické válečníky. Sám má poměrně širokou škálu motivů. Maluje domy, kostely, krajinky, města i památky:
Karlskirche, Burgtheater, Parlament, Schönbrunn, Aueršperský palác. „Maluji, co lidé koupí,“ svěří se jednou svým známým. Později, během první světové války, skicuje život v zákopech. Názory na kvalitu jeho děl se různí.
„Je to práce amatéra,“ zhodnotí odborníci v roce 2006 Hitlerovy akvarely a skici nalezené na půdě jednoho domu v Belgii.
I přes tento nemilosrdný soud vynesou malby, které nacistický vůdce vytvořil jako voják za první světové války, v aukci v britském Lostwithielu 115 000 liber (tehdy téměř pět milionů korun).
„Měl špetku talentu, alespoň v kreslení budov, ale v oblasti techniky byl samouk. Jako většina amatérů začínal malováním jednoduchých krajinek.
S téměř nulovou originalitou a mizivou odbornou přípravou však dokázal napodobit akvarel, výtisky jižní Německé školy a pohlednice, které byly v té době velice populární.“ komentuje Hitlerovo umění v knize Hitler a síla estetiky její autor Frederic Spotts.
Kolega spisovatel François Kersaudy (*1948) je v množství pochvalných slov na adresu diktátorových prací ještě štědřejší: „Ta díla svědčí o skutečném talentu, i když nemnohé zobrazené postavy jsou toporné a neumějí chodit.
Hitler má velmi jistý pohled, zřejmý smysl pro perspektivu a na jeho akvarely se příjemně dívá.“ Později se Hitler nechá slyšet, že jeho obrazy jsou snadno rozpoznatelné pro své „neskutečné“ postavy.
Kdo ví, kam by to muž s knírkem dotáhl, nebýt rozuzlení první světové války. Katastrofické dopady porážky pro Německo ho přimějí, aby odložil barvy a začal se věnovat politice.