„Byl to tyran. Sotva si vzpomínám, že bychom někdy seděli společně u stolu,“ říká o svém otci herečka Nastasja Kinská s dodatkem, že kdyby byl naživu, nejraději by ho viděla za mřížemi. Její starší sestra je ale ještě odvážnější: Přizná, že byla obětí jeho chtíče.

Slavní herci, režiséři, baviči září před nebo za kamerou. Veřejnost na ně nedá dopustit. Jejich výkony doslova hltá. Přesto mají své kostlivce ve skříni. Sex je jejich drogou a neptají se, zda s ním souhlasí také jejich protějšek.

Jejich obětmi se stávají ženy, muži, a co hůř, někdy i jejich rodina nebo nevinné děti, které se třeba touží dostat do jejich televizní show. Jedno ovšem mají společné. Jsou oblíbení, nesmírně populární.

Když už vyjde najevo pravda o jejich zvrhlých choutkách, většna lidí se zdráhá uvěřit, že by byli opravdu takoví. Právě proto se jejich aféry nezřídka táhnou celé roky a oni se snaží stůj co stůj přesvědčit svět o své nevině.

Zajímavost: I ve filmech hrál obvykle násilnické nebo zvrhlé postavy.

Na filmovém plátně se herec Klaus Kinski pravidelně proměňuje násilníka. Předurčuje ho k tomu už jeho nezvykle démonický vzhled. Se svými rolemi mnohdy sroste tak dokonale, že se z toho filmovým fanouškům dodnes tají dech.

Proslaví se především spoluprací s režisérem Wernerem Herzogem (*1942). Ke Kinského nejslavnějším filmům se řadí například Doktor Živago z roku 1965 nebo Upír Nosferatu vyrobený v roce 1979.

Strach z výbuchů

Tyranem ale bohužel Kinski nebyl jenom ve známých snímcích, ale také ve skutečnosti. Zatímco filmová kritika jásala, jeho blízcí se ho báli, alespoň to rozhodně platí o jeho nejstarší dceři Pole Kinské (*1952).

„Doma se choval stejně jako ve filmu,“ potrvzuje Pola, která je také herečkou. Dodává, že její dětství bylo provázeno neustálým strachem z otce a jeho nepředvídatelných výbuchů.

Otcové to prý dělají

Co se u nich doma dělo, se ale Pola odváží odtajnit až ve svých šedesáti letech.

„Roky jsem mlčela, protože mi zakázal o tom mluvit,“ svěřuje se v roce 2013, kdy svoje zážitky konečně předá papíru a publikuje svoji autobiografii. Pravdu o značně kontroverzním herci tak pošle do světa více než dvacet let po jeho smrti.

„Nejhorší na tom je, že mi jednou řekl, že je to naprosto přirozené, neboť otcové po celém světě tohle s dcerami dělají.“ Klaus svoji dceru zneužíval od jejích pěti let až do dospělosti.

„Byla jsem jeho malým sexuálním objektem na hedvábném polštáři,“ vysvětluje Pola a dodává, že otec na ni neváhal křičet, mrštit s ní o zeď a poté ji zneužít. Zároveň líčí, že jako odměnu za mlčení jí kupoval drahé luxusní dárky.

Zneužíval každého

Pola se netají tím, že otec nerespektoval nikoho, lidi kolem sebe jenom zneužíval. Nastasju Kinskou (*1961), rovněž herečku a Klausovu dceru, svědectví z autobiografie šokovalo. „Jsem hluboce otřesena. Ale jsem hrdá na její sílu napsat takovou knihu.

Obsah znám. Četla jsem její slova. A dlouho jsem brečela. Moje sestra je hrdinka. Protože osvobodila své srdce, svou duši a tím i svou budoucnost od břemene tajemství,“ vyzdvihla odvahu nevlastní sestry.

Děti ho milují a on miluje je. Bohužel úplně doslova a tak, že se tento muž stává černou můrou každé matky, která chce ochránit svoje děti.

Během svého života se Jimmy Savile stává nesmírně populárním díky pořadům pro děti, které uvádí v televizi BBC. Hvězdou se stává už v roce 1964 a září stále více.

Britská královna Alžběta II. ho dokonce v roce 1990 za charitativní činnost povýší do šlechtického stavu.

Rojí se výpovědi

Teprve po jeho smrti ale prosáknou na veřejnost jeho pedfilní sklony. Na počátku října roku 2012 odvysílá televize ITV dokument, ve kterém několik žen hovoří o tom, že je jako mladičké dívky oblíbený britský moderátor zneužíval.

Jako houby po dešti se v tisku začínají rojit výpovědi žen, které coby dospívající dívky patřily v 60. a 70. letech k jeho obětem. Během roku 2013 dospěje britská policie k závěru, že Saville v letech 1955–2009 zneužil minimálně 214 většinou nezletilých dívek.

Postupně ale začínají hovořit i další, v roce 2014 už se počet obětí přehoupne přes 500 a objeví se i svědectví, že nejmladší oběti byly jenom dva roky.

Oběti z nemocnic

Ke zneužívání a znásilňování přitom nedocházelo pouze v ateliérech BBC, ale dokonce i v dětských nemocnicích, kam Savila často zavedly rozmanité charitativní projekty.

Britská Národní společnost pro ochranu dětí před krutým zacházením (NSPCC) ale uvádí, že obětí bylo více. Další pocházely z psychiatrické kliniky Broadmoor poblíž Londýna, dále z nemocnic v Leedsu, ve Stoke Mandeville a dětského domova v Leedsu.

Ozve se například Caroline Mooreová, která hovoří o tom, že ji Saville zneužil, když ve svých 13 letech skončila na vozíku poté, co utrpěla zranění páteře.

Stanice se omluví

Už v minulosti přitom nějaká obvinění padla. Když David Nicolson, někdejší zaměstnanec BBC. prozradí bulvárním novinám The Sun, že v 70. letech přistihl Savilea, že měl sex s dívkou ve věku asi 15–16 let, nikdo tomu nevěří.

„To je prostě Jimmy,“ odbudou jeho obvinění. V roce 2007 vyslýchá Savila policie, ale všechno skončí tím, že obvinění nejsou podložená. Prokuratura tak nevznese žádnou obžalobu. BBC se za Savillovo chování jeho obětem nakonec omluví.

Už roku 1954 představuje australský rodák Rolf Harris svoji první dětskou show na BBC. V šedesátých letech se stává autorem populárního hitu Tie Me Kangaroo Down, uvádí ve Velké Británii oblíbené televizní pořady s názvem Rolf’s Cartoon Club a Animal Hospital.

Aktivní je také jako malíř, studoval ostatně umění. Roku 2005 vytvoří oficiální portrét královny Alžběty II., který je odhalen v Galerii královny v Buckinghamském paláci a vystaven po dobu jednoho roku.

Kromě hudebních, výtvarných a bavičských genů mu ale sudičky bohužel nadělily i geny pedofilní.

Podmínečně propuštěn

Neudrží se a sexuálně obtěžuje dívky. Koncem června roku 2014 ho proto pošle londýnský soud za mříže za celkem 12 případů sexuálního napadení, které měl provést v letech 1968–1986 celkem čtyřem dívkám. Nejmladší z nich přitom bylo pouhých sedm nebo osm let.

Britská justice s ním nemá příliš velké slitování. „Využil svého postavení celebrity a neprojevil žádnou lítost,“ konstatuje soudce. Následně je Harris uvězněn na pět let a devět měsíců.

Propuštěn je ale podmínečně už po třech letech v květnu 2017, aby se po půl roce vrátil k odvolacímu soudu v Londýně a pokusil se zvrátit rozsudek z roku 2014 s tím, že porotci případu byli proti němu zaujatí.

Mává na děti

Po odvolání dojde ke stažení jednoho obvinění, ale dalších 11 zůstává. Harris si nedá pokoj ani po propuštění. Tisk v únoru 2019 informuje o tom, že pronikl na školní pozemek v Maidenhead v Berkshire, kde bydlí. S úsměvem zde mával na děti.

Svědek, který ho vyfotil, říká: „Nemohl jsem uvěřit tomu, co jsem viděl.“ Richard Jarrett, ředitel Oldfieldské základní školy, trval na tom, že Harris nemá přístup k žákům – a informoval policii.

Rodiče byli ale pobouřeni, že dokázal na jejich děti mávat a usmívat se. Harris si také najme soukromého detektiva, který má najít špínu na jeho oběti a zdiskreditovat je. Nakonec ale od pokusu ustoupí.

Přichází na svět v roce 1933 v Paříži jako potomek židovského otce a katolické matky, která má ale rovněž židovský původ. Romanovi Polanskému jsou čtyři roky, když se celá rodina vrací do Polska. V jeho dalším osudu pořádně zamíchá karty 2. světová válka.

Matka umírá v Osvětimi, otec skončí v koncentračním táboře v Mathausenu. Ještě před deportací stihnou syna poslat ke známým, aby ho zachránili. Roman nakonec vystřídá několik štací, protože někteří lidé ho ukrývat odmítnou.

Zakotví potom v chudé zemědělské rodině Stefanie a Jana Buchalových ve vesnici Wysoka poblíž Krakova.

Vražda manželky

„Stefania zcela nezištně a z pouhé lásky k bližnímu riskovala svůj život i životy manžela a dětí a skoro dva roky mě ukrývala,“ uvádí Polanski později v listu pro památník Jad Vašem. Nakonec má příběh jeho neradostného dětství alespoň jeden happy-end:

po válce se šťastně shledá s otcem, který přežije koncentrační tábor. Zdá se, že kariéře úspěšného režiséra už nic nebrání. Žije v USA. V roce 1968 se navíc ožení s půvabnou herečkou Sharon Tateovou (1943–1969).

Očekávají potomka, ale jejich štěstí netrvá dlouho.

Pouhý rok po svatbě do domu, který si pronajali v době režisérova působení v Hollywoodu, vtrhnou členové sekty šíleného Charlese Mansona (1934–2017) a Sharon ve vysokém stupni těhotenství i její přítomné přátele brutálně zavraždí.

Soudce chce 50 let

V roce 1977 Polanski čelí obvinění ze znásilnění třináctileté dívky Samanthy Geimerové. Přiznává se k činu kvůli tomu, aby dostal malý trest a pokud možno byl propuštěn na podmínku.

S prokurátorem se dohodne na trestu 90 dnů za mřížemi, odsedí si ale jenom 48 dnů. Soudce ale nakonec změní názor a rozhodne se pro nezvykle tvrdý verdikt. Už tehdy chce slavného režiséra poslat na 50 let do vězení.

Polanski proto v roce 1978 prchá v USA do Francie. Jeho hollywoodská kariéra v tu chvíli končí a americká justice ho považuje za uprchlého zločince. Přesto se mu v Evropě daří navázat na úspěšnou kariéru režiséra.

Roku 2002 dokonce promění nominaci na Oscara za film Pianista, nemluvě o tom, že řada jeho dalších snímků skončila s nominací na filmové ceny.

Žádá stažení obvinění

Objevují se nové oběti: roku 2010 britská herečka Charlotte Lewisová, se kterou si měl proti její vůli užít v roce 1983. V létě roku 2017 se ale na druhou stranu ozývá první z obětí, tehdy čtyřiapadesátiletá Samantha Geimerová.

Prosí o shovívavost vůči režisérovi a obvinění vůči němu chce stáhnout. Soud jí ale nevyhoví, téhož roku už totiž nechtějí mlčet další tři ženy:

jednu zná veřejnost pouze pod křestním jménem Robin, druhou je umělkyně Marianne Barnardová, s níž měl mít Polanski sex v jejích pouhých deseti letech, třetí je švýcarská herečka Renate Langerová, která tvrdí, že ji měl znásilnit v roce 1972 ve švýcarském Gstaadu.

Přidá fyzický útok

S podobným příběhem přichází v listopadu 2019 francouzská fotografka Valentine Monnierová. Tvrdí, že ji Polanski v roce 1975 znásilnil a následně zbil. Vše se odehrálo také na režisérově chatě ve Švýcarsku.

Osmnáctiletá Valentine byla v té době začínající herečkou a modelkou. Režisér její tvrzení popírá. „Samozřejmě si na to nevzpomínám, protože to je lež.

Je zřejmé, že obvinění ze znásilnění už není dostatečně senzační, takže musíte přidat něco dalšího (fyzický útok). Nebiju ženy,“ reaguje na obvinění v tisku. Proč Valentine tak dlouho mlčela? Bála se prý, že ji Polanski zabije.

Pykají nevinní

Na konci roku 2019 zároveň Polanski obviní producenta Harveyho Weinsteina (*1952), později obžalovaného za obtěžování a znásilnění žen, že proti němu vedl kampaň, aby zabránil jeho úspěchu v oscarovém klání s filmem Pianista.

„Byl to on, kdo znovu po 26 letech vytáhl můj případ se Samanthou Geimerovou. Tehdy už to nikoho nezajímalo,“ stěžuje si.

Poznamenává, že z něj média dělají monstrum a za jeho chybu z roku 1977 pyká jeho rodina – druhá manželka Emmanuelle Seignerová a dvě děti.

Jeho kauzu americký soud dodnes přes opakované žádosti Polanského právníků neuzavřel, trvá na tom, že se režisér musí dostavit k vyslechnutí rozsudku. Ten ale od roku 1978 do USA nevkročil.

„Je to někdo, koho jsem milovala. Více než všechny ostatní.

A trvalo mi hodně dlouho, než jsem se smířila s tím, že můžete někoho milovat a zároveň se ho bát,“ říká Dylan, adoptivní dcera hollywoodského režiséra Woodyho Allena – brýlatého intelektuála, muže, do něhož by nikdo na první pohled neřekl, že patří k těm, kteří si neváhají vynutit sex s malým děvčátkem.

Alespoň to se mělo stát 4. sprna 1992 na půdě rodinného domu v Connecticutu, kde žila herečka Mia Farrowová (*1945), Allen a početná horda jejich dětí. Režisér se měl vrhnout na tehdy sedmiletou adoptivní dceru Dylan. Žena to potvrdila otevřeným dopisem listu The New York Times.

Fotky nikoli do Playboye

Sexuálnímu napadení měl předcházet ještě jeden nepříjemný objev, na který Farrowová narazila v Allenově bytě pouhých pár měsíců před tím, než se vyřádil na Dylan. Jedná se o snímky jejich nejstarší adoptivní dcery Soon-Yi. Jejich podobu komentuje lakonicky:

„Do Playboye by je nedali. Tohle byly fotky do Hustleru. Skutečně erotické snímky.“ Allen ovšem obvinění popírá s tím, že se mu herečka mstí za provalenou milostnou aféru.

17. srpna 1992 totiž režisér uveřejňuje v tisku prohlášení, ve kterém potvrzuje svůj vztah se Soon-Yi. Ve stejný den se také connecticutská policie nechává slyšet, že je režisér vyšetřován kvůli podezření ze zneužití Dylan.

Posudek odborníků

Už 18. srpna 1992 Allen prohlašuje: „Jsem zarmoucen, že jsem byl obviněn ze sexuálního zneužití Dylan.“ Dodává, že je „nepravdivé“ a „nehorázné“. Následuje vyšetřování odborníků z nemocnice v New Havenu.

Výsledek je, že se pro zneužití nenajde dost důkazů a Allen proto není obviněn. Definitivní výsledek šetření oznamují režisérovi obhájci v březnu 1993. Woody je zproštěn obvinění. Do věci se ale vloží právníci Mii Farrowové.

O odborném posudku z New Havenu tvrdí, že je chybný a neúplný. I když není oficiálně zpřistupněn, některé části do tisku prosáknou. V soudu o opatrovnictví, který probíhá do června 1993, ovšem Allen dostane zákaz se s Dylan stýkat.

Zabrání traumatu

Pravdou je také, že další posudky ukazují režiséra v jiném světle a rozhodně ne tak příznivém jako závěry z nemocnice v New Havenu.

Frank Maco, connecticutský státní zástupce, už v září 1993 prohlašuje, že důvod k trestnímu stíhání Woodyho Allena rozhodně existuje. Žalovat ho prý ale nebude, chce totiž ušetřit malou Dylan dalších traumat.

Sám Maco se netají svým názorem, že ke zneužití v tomto případě opravdu došlo. Proto dlouhé roky všichni dávali přednost tomu být vůči režisérovi shovívaví a tvářit se, že se vůbec nic nestalo. Lidé věří Woodymu a jeho verzi, nikoli Dylan. Se Soon-Yi uzavírá Allen v prosinci 1997 manželství.

Odhalující dokument

Kauza Dylan je v průběhu let několikát otevřena.

„Nerozumím, jak může být tahle bláznivá historka o tom, jak mi byl vymyt mozek, mnohem uvěřitelnější, než když tvrdím, že mě sexuálně zneužil vlastní otec,“ říká v dětství zneužitá žena v roce 2018 pro televizní stanici CBS. Slavný režisér dál toči své filmy a odmítá nařčení včetně těch, kterých se dočká ve čtyřdílném dokumentu Allen vs.

Farrow, který jeho tvůrci v čele s Amy Zieringovou pustí do světa na jaře roku 2021: „Obvinění (představovaná v dokumentu) jsou nesprávná, což je známo už několik desítek let.

Vyšetřování několikrát po sobě zjistila, že bez ohledu na to, co tvrdila Dylan Farrowová, k žádnému zneužití nedošlo.“

Z jeho životopisu se zdá, jako by měl skandály přímo v krvi. Americký herec Christian Slater se řadí k vyhlášeným svůdníkům a bouřlivákům. Proslavil se třeba filmy Robin Hood:

Král zbojníků nebo Jméno růže, ale také nezkrotným temperamentem a sexuálním obtěžováním žen na ulici. Jeho nejdivočejším obdobím se stala 90. lěta 20. století, kdy se potýkal s problémy s drogami a alkoholem, což se promítalo do jeho chování. Tehdy opakovaně sedá za volant pod vlivem drog.

Neradostné dětství

Budiž mu omluvou nepříliš radostné dětství. Jeho otec mu nedokáže poskytnout stabilní rodinné zázemí a není to jeho vina, trpí totiž schizfrenií. Christian proto už v devíti letech hledá pevný bod jinde – v alkoholu.

„Popíjení šampaňského mi dodávalo pocit důležitosti,“ líčí později svoje prohřešky. Školu nepovažuje za příliš důležitou součást života.

„Vzdělání u mě nebylo na prvním místě,“ zdůvodní později skutečnost, proč svůj učební proces dokončil až ve třiceti letech. Prý díky tomu, že si sepsal seznam věcí, na které se v mládí vykašlal.

Vrhne se na přítelkyni

Nejčernějším obdobím se pro něj stává rok 1997, kdy to, jak se říká, pořádně rozjede. Nejdříve u něj na najdou pistoli, kterou se snažil propašovat do letadla. Poté se pod vlivem tequily a kokainu vrhne na svoji tehdejší přítelkyni Michelle Jonasovou.

Nepáře se ani s přivolanými policisty, na hlídku zaútočí. „Nic si z toho nepamatuji, zato ale vím, že jsem se chtěl zabít. Stál jsem na balkóně ve čtrnáctém patře a přemýšlel o tom, zda by nebylo lepší skočit,“ popisuje později svoje pocity. Od soudu odejde s trestem ve výši 90 dnů vězení a odvykací kůrou navrch.

Sláva mu uteče

V roce 2003 si ale vyzkouší i druhou stránku a dostává se do role oběti . Jeho tehdejší žena, modelka Ryan Haddonová (*1971) po něm během hádky v kavárně v Las Vegas hodi skleněnou láhev. Trefí ho tak nešťastně, že mu málem prořízne krk.

Na zašití tržné rány lékaři potřebují dvacet stehů. Dva roky poté skončí Slater v želízkách. Na newyorské ulici totiž obtěžuje neznámou ženu. Nakonec se z osidel alkoholu, které ho uvrhly i do role násilníka, dostane.

„Být střízlivý stojí za to, ale je to velmi bolestivý proces. Nezbavujete se totiž jen toxických látek z těla, ale všech negativních emocí, které se ve vás za ta léta nahromadily.

Jsem rád, že jsem měl okolo sebe dostatek přátel, kteří mi v tom pomohli,“ líčí krušnou cestu ze závislosti. Přesto se mu na někdejší slávu navázat nepodaří, režiséři mu už nevěří.