Real Madrid vs. FC Barcelona, to je daleko víc než jen zápas. Je to válka. Střet dvou fotbalových monster, představitelů dvou největších španělských měst. Je to národ proti státu. Katalánsko proti Kastilii.

Utlačovaní proti vydržovaným.

„Nebýt utkání Barca Real, fotbal by neexistoval!“ vykřikují dokonce někteří fanoušci a dodávají, že „kdyby řevnivost mezi fanoušky Barcelony a Realu Madrid neexistovala, musel by si ji někdo vymyslet.

“ To ale není potřeba. Záminek k třaskavým střetům se v každém derby najde habaděj.

V kůži vraha

V roce 2000 se jednou z nich stane Portugalec Luis Figo (*1972), který neodolá vábení peněz a nechá se zlákat do Realu Madrid. V tom by nebylo nic pobuřujícího, kdyby jeho dosavadním klubem nebyla právě Barca.

Však si to také od jejích fanoušků při svém prvním startu na bývalém hřišti pořádně slízne. Hlediště se zaplní transparenty jako Jidáš, vyvrhel nebo žoldák, a když se jejich adresát v jednu chvíli ujme zahrávání rohového kopu, létají kolem něj flašky, golfové míčky, láhve, mobilní telefony a nakonec na trávníku přistane prasečí hlava.

Rozhodčí je nucen utkání na 20 minut přerušit a na letiště Figa doprovází ochranka. „Bál jsem se, že nějakému šílenci přeskočí. Cítil jsem se jako v kůži vraha,“ vzpomíná záložník na vypjaté okamžiky.