Nejsou to pouze planety, co rotuje ve vesmíru, také hvězdy se točí, a některé z nich se kolem své osy otáčí skutečně zběsilou rychlostí.

Je tomu tak třeba v případě bílého trpaslíka, kterého vědci v nedávné době objevili. Jedná se o malou hvězdu, jejíž hustota je vskutku velká. Bílý trpaslík, jenž dokončí úplnou rotaci každých 25 sekund, je podle týmu astronomů nejrychleji rotujícím potvrzeným bílým trpaslíkem.

Studii vedla University of Warwick s University of Sheffield a financovala ji Rada pro vědecké a technologické zařízení (STFC), součást britského výzkumu a inovací, a Leverhulme Trust.

Magnetická vrtule

Odborníci poprvé stanovili periodu rotace hvězdy, což potvrdilo, že jde o extrémně vzácný příklad systému tzv. magnetické vrtule – bílý trpaslík stahuje plynné plazma z blízké doprovodné hvězdy a vrhá ji do vesmíru rychlostí přibližně 3000 kilometrů za sekundu.

Bílý trpaslík je hvězda, která spálila všechno své palivo a shodila své vnější vrstvy a nyní prochází procesem smršťování a ochlazování po miliony let. Rotující bílí trpaslík, pojmenovaný LAMOST J024048.51+195226.

9 – nebo zkráceně J0240+1952 -, má velikost Země, ale předpokládá se, že je nejméně 200 000krát hmotnější. Je součástí dvojhvězdného systému a jeho nesmírná gravitace stahuje materiál z jeho větší doprovodné hvězdy ve formě plazmy.

Rekordman, jemuž není rovno

V minulosti tato plazma padala na rovník bílého trpaslíka vysokou rychlostí a poskytovala energii, která jí dala tuto závratně rychlou rotaci. Dáno do kontextu, jedna rotace planety Země trvá 24 hodin, zatímco ekvivalent na J0240+1952 je pouhých 25 sekund.

To je téměř o 20 % rychlejší než potvrzený bílý trpaslík s nejsrovnatelnější rychlostí otáčení, který dokončí rotaci za něco málo přes 29 sekund. Nicméně v určitém okamžiku své evoluční historie J0240+1952 vyvinulo silné magnetické pole.

Magnetické pole působí jako ochranná bariéra a způsobuje, že většina padajícího plazmatu je odháněna pryč od bílého trpaslíka. Zbytek poteče směrem k magnetickým pólům hvězdy. Shromažďuje se v jasných bodech na povrchu hvězdy a jak se tyto otáčí dovnitř a ven z pohledu, způsobují pulsace ve světle, které astronomové pozorují ze Země, a které pak použili k měření rotace celé hvězdy.

Co ho pohání?

Vedoucí autorka Dr. Ingrid Pelisoli z katedry fyziky University of Warwick uvedla: „Rotace je tak rychlá, že bílý trpaslík musí mít nadprůměrnou hmotnost, jen aby zůstal pohromadě a nebyl roztržen.“ Vlivem gravitačního účinku stahuje materiál ze své doprovodné hvězdy, ale jak se přibližuje k bílému trpaslíkovi, začíná převládat magnetické pole.

Tento typ plynu je vysoce vodivý a díky tomuto procesu získává velkou rychlost, což jej pohání pryč od hvězdy a do vesmíru.