Pořádně ohmataný plyšový medvěd i dnes často patří k nezbytným rekvizitám dětského pokojíku, a to i dlouhá léta poté, co už si s ním nikdo nehraje. Každý ale netuší, že chlupatému parťákovi, propůjčil svoje jméno sám americký prezident.
Příběh začíná v newyorském Brooklynu, kde ruský židovský přistěhovalec Morris Michtom (1870–1938) v roce 1902 provozuje malou cukrárnu.
Aby nalákal co nejvíc dětských zákazníků i s rodiči, s manželkou Rose šije po nocích vycpaná plyšová zvířátka, která vystavuje za výlohou a prodává. Chce tím upoutat kolemjdoucí a přimět je k návštěvě svého obchodu.
Guvernér Mississipi Andrew H. Longino (1854–1942) tou dobou pozve americkou hlavu státu Theodora Roosevelta (1858–1919) na lov medvědů nedaleko mississippského Smedes.
Jenže jako na smůlu se prezidentovi 14. listopadu 1902 do cesty žádná šelma nepřiplete.

Nesportovní lov odmítne
Rooseveltovi asistenti v čele s bývalým konfederačním jezdcem Holtem Collierem (1848–1936) se rozhodnou postarat o nápravu. Jejich šéf, známý svojí vášní pro lov velké zvěře, přece nesmí přijít zkrátka! Nějakého medvěda mu musí rychle sehnat!
Naženou mu tedy jeden kus doslova do náručí. V tuto chvíli se ale objevují různé verze, jak se událost vlastně stala. Některé tvrdí, že medvěda přivázali ke stromu, jiné, že šlo o mládě nebo zraněné či přestárlé zvíře.
Všechna vyprávění ale shodují v tom, že se medvěd nemohl před lovcem bránit. Když asistenti prezidenta vyzývají, ať medvěda zastřelí, Roosevelt proto rázně odmítne. Takový lov považuje za naprosto nesportovní akci.
Zpráva o šlechetnosti hlavy státu se v novinových titulcích rychle rozletí po celých Spojených státech.
Popularita stoupá
Článek s kresbou od karikaturisty Clifforda Berrymana (1869–1949) otiskne 16. listopadu 1902 deník Washington Post a zahraje tak na Michtomovu citovou strunu.
Výstřižek o soucitném prezidentovi, který ušetřil bezbranného míšu kulky ze své pušky, putuje do výkladní skříně jeho obchodu s textem: „Teddy Roosevelt – ochránce medvídků.“ Popularita plyšových medvídků poté závratně stoupá.
Michtomovi rozjíždějí jejich výrobu ve velkém a zakládají společnost Ideal Toy Company. Morris si výnosný obchodní artikl šikovně pojistí reklamou. Osloví samotného Roosevelta s prosbou, jestli by se plyšáci mohli jmenovat po něm Teddy. Hlava státu ochotně souhlasí.

Inspirace v zoo
O autorství plyšového medvěda se ale uchází také jistá Margarete Steiffová (1847–1909) z jihoněmeckého Giengenu.
Žena, kterou nemoc upoutá na invalidní vozík, provozuje krejčovský salon a z ústřižků látek šije dětem svých příbuzných různá zvířátka. Její synovec Richard Steiff (1877–1940) studuje výtvarnou akademii a při jedné návštěvě Margarety poznamená:
„Teto, ve stuttgartské zoo mají nádherná medvíďata. Namaloval jsem je pro tebe.“ Steiffovou obrázky zaujmou a švadlenky ze svého salonu v roce 1902 přiměje, aby podle skic ušily medvídka.
Do práce se zapojí i Richard, který vymyslí, jak by plyšák mohl pohybovat všemi čtyřmi končetinami. Nová hračka jde na dračku.
Nejasné prvenství
Komu patří prvenství, Michtomovým nebo Steiffovým? To se zřejmě nedozvíme. Neshodnou se na tom ani odborníci z Centra Theodora Roosevelta na americké Dickinson State University.
Jednou z možností je podle nich, že se Berrymanova karikatura dostala do Německa a stala se pro Steiffovy další inspirací kromě Richardových kreseb, podle druhé začali Margarete a Richard hračku vyrábět nezávisle ještě před tím, než se odehrála Rooseveltova lovecká příhoda.
Poprvé se medvědi Steiffových prodávají na veletrhu hraček v Lipsku v roce 1903 a 3000 z nich je odesláno i do USA, kde se dobře prodávají.