Rodinka prochází zoologickou zahradou, když děti radostně vyprsknou u výběhu s drobnou opicí. Vypadá, jako kdyby měla pořádně natupírovaný knír! Smích neustává ani u dalšího zástupce, tentokrát je na vině neučesané háro. Tamaríní vzhled prostě baví!
Velikostí připomínají veverku, ze zoologického hlediska ale náleží mezi primáty. Po naší planetě běhají dvě desítky různých druhů tamarínů a nad některými zůstává rozum stát.
Zdánlivě zbytečný ocas
Trvalé bydliště? Oblast Střední Ameriky až po její jižní kolegyni. Mrštným živočichům svědčí zejména severozápadní Kolumbie a povodí Amazonky. Tamaríni totiž milují lesní porosty, protože se v nich cítí jako ryby ve vodě.
Není problém skočit z jedné dřeviny na druhou. Hbité ruce a nohy jim umožňují klestit si cestu klidně až čtyřiceti kilometrovou rychlostí. A to nesmíme zapomínat na dlouhý ocas, jenž nemá přídomek chápavý, a tak slouží pouze k zachování balance.
S potravou si drobné opičky hlavu příliš nelámou, jelikož zbaští prakticky cokoliv. Nos neohrnují nad ovocem, rostlinami, pavouky či ptačími vejci.
Rozdělené role
Jde o společenská zvířata, protože tvoří tlupy čítající klidně i čtyřicet jedinců. Aby nenastal chaos, dorozumívají se tito primáti všemožnými skřeky. Komunikační systém připomíná cvrlikání a pískání, některé druhy dokonce umí měnit frekvenci.
Zároveň vědci vypozorují, že tamaríni vyluzují jiné zvuky v různých situacích, a tak mají melodii pro nebezpečí či svolávání ostatních. Sociální cítění jde poznat také v péči o ty nejmenší.
Těhotenství trvá 140 dnů, následně nejčastěji vykouknou na svět dvojčata! Ruku k dílu přidávají samci či nedospělí jedinci a o mláďata se starají. Matka většinou slouží jako zásobárna mléka.
Maličkatá opice, jež průměrně váží kolem 600 gramů – záleží však na druhu, musí být na pozoru. Predátoři číhají prakticky na každém rohu. Zobák si na ně brousí draví ptáci, sliny se sbíhají také hadům a větším savcům.
Císař jako inspirace
Vědci rozlišují kolem dvaceti odlišných druhů, tamaríni ale baví svým vzhledem. Mezi nejbizarnější patří bezpochyby tamarín císařský, jehož kolem úst zdobí bílé chlupy připomínající knír.
Své druhové jméno získává údajně podle německého císaře Viléma II. (1859–1941), ten totiž podobnou ozdobu nosil. Lvíček zlatý poutá pro změnu pozornost svou zlatou srstí a výraznou hřívou, která evokuje právě obávanou šelmu.
Jeho kolega s přídomkem pinčí zase připomíná pořádně rozčepýřeného pankáče. Image mají tamaríni zkrátka zvládnutou dokonale. Přestože existuje několik druhů, část z nich řadíme mezi ohrožené. V případě lvíčka zlatého bychom napočítali kolem 2500 jedinců.
Za úbytek může velká míra odlesňování, což znamená úbytek přirozeného prostředí. Tamarín pinčí je na tom sice o trochu lépe, jeho šiky ale prořídnou kvůli firmám, které na tamarínech testují produkty.
Chvíli dokonce figuruje na seznamu nejohroženějších primátů světa. Přitom doba dožití se pohybuje kolem 13 roků, v zajetí existují případy, kdy oslaví dvacáté narozeniny.
