Sumo zápasníci jsou známí svou masivní postavou, která často překračuje 150 kilogramů. Pro mnohé laiky je to synonymum obezity, avšak ve světě suma je váha klíčovým faktorem úspěchu.

Proč jsou tito sportovci tak těžcí a jakým způsobem dosahují své impozantní hmotnosti, která je nezbytná pro jejich výkon v ringu?

Zápasník musí být velmi stabilní, aby ho druhý nevytlačil z ringu nebo neshodil dřív, než to on provede jemu. V sumu nejsou váhové kategorie, což je zásadní rozdíl oproti většině ostatních bojových sportů.

To je také celý důvod toho, proč se zápasníci snaží být co nejtěžší. Běžně dnes váží víc než 150 kilogramů, ale k dosažení této hmotnosti je nutné dodržovat speciální dietní režim a životní styl.

Zápasníci suma jedí jen dvakrát denně a ráno trénují s prázdným žaludkem. Tento přístup, který se může zdát kontraintuitivní pro nabírání hmotnosti, je součástí přísné disciplíny.

Po intenzivním dopoledním tréninku následuje oběd, po kterém zápasníci spí, aby jídlo dobře strávili a maximalizovali absorpci živin.

Klíčem k získání vysoké hmotnosti je polévka čanko nabe. Tato výživná a kaloricky bohatá polévka je základem jídelníčku sumistů.

Připravuje se ze silného vývaru a rýžového vína a dává se do ní velké množství kuřecího, rybího nebo hovězího masa (případně sójové tofu) a zelenina (například ředkev a čínské zelí).

Pokrm je bohatý na bílkoviny, které jsou nezbytné pro budování svalové hmoty, a sumisté ho jedí ve velkém množství. Existují legendy o tom, jak jeden ze slavných zápasníků v historii dokázal sníst na posezení 65 misek čanko nabe.

V klubu se jí podle hierarchie – výše postavení zápasníci začínají jíst jako první, a ti níže postavení čekají, co na ně zbude, což je další projev přísné hierarchie a disciplíny.

Nebylo tomu tak ale vždy! Na vzácných fotografiích z 19. století jsou zápasníci na pohled svalnatější a mnohem méně objemní. V té době byla dostupnost výživné stravy omezenější, což se projevovalo i na fyzickém vzhledu zápasníků.

S tím, jak je čím dál snazší získat výživnou stravu, se hmotnost zápasníků zvyšuje. Zatímco v roce 2018 vážil průměrný sumista 164 kg, o sto let dříve to bylo „jen“ 103 kg. Je důležité poznamenat, že samotná hmotnost nicméně není všechno.

Pokud je zápasník dostatečně hbitý a má dobrou techniku, může tím částečně vykompenzovat i váhový rozdíl – jak v minulém desetiletí ukázaly úspěchy Čecha Takanojamy (*1983).

Přestože zápasníci mají vysokou hmotnost, tuk mají hlavně pod kůží – nikoli mezi orgány, kde to je nezdravé. To je důsledek intenzivního tréninku, který udržuje jejich svalovou hmotu.

Sumisté se dožívají v průměru o deset let nižšího věku než běžní japonští muži, ale nebezpečné je spíš období po skončení kariéry, kdy jsou sumisté pořád zvyklí jíst hodně bílkovin, ale už netrénují, což může vést k zdravotním problémům.

Váha v sumu není náhodná, ale pečlivě budovaná součást strategie a výkonu. Díky speciální stravě, zejména polévce čanko nabe, a specifickému režimu jídla a spánku, si sumisté udržují masivní postavu, která jim dodává stabilitu a sílu v ringu.

Je to ukázka toho, jak se fyzická kondice a strava podřizují specifickým požadavkům daného sportu.