V temné uličce se zableskne a z oslnivého světla vyjede šedivý automobil značky DeLorean. Jindy se zase objeví zcela nahý terminátor, jehož prvním činem je akvizice „šatů, bot a motocyklu“.

A partě kluků stačí zase pramice, která propluje tajemnou jeskyní rovnou do pravěku. Takhle si cesty časem představují filmaři – ale co na to říká věda?

První, kdo přenese teorii o cestování v čase, z říše pohádek do skutečné vědy, je fyzik Albert Einstein (1879–1955). A nejde o nic menšího než jeho teorii relativity.

„Když se jakékoliv těleso přiblíží k rychlosti světla,“ vysvětluje, „čas se pro něj z hlediska ostatních zpomalí.“ Čím blíž se k této rychlosti přiblíží, tím rychleji okolo něj čas plyne.

Co pro něj trvá jenom pár vteřin, pro ostatní mohou být dny, roky, staletí. „Stejného efektu lze dosáhnout i ve velmi silném gravitačním poli. Například poblíž červí díry.“ Tahle teorie má jen jedinou vadu – umožňuje cestování pouze do budoucnosti.

„A navíc je to cesta jednosměrná,“ dodává Einstein. „Kdo se vydá vpřed, už nikdy se nevrátí zpátky.“

Změnit, co změnit nejde

Mnohem lákavější je ale cestovat do minulosti – poznávat naše dějiny nebo si jen vsadit na ten správný zápas. Ale je to vůbec možné? Tady se vědecká obec rozděluje na dva tábory. Mnozí věří, že Einsteinovy rovnice se dají dopočítat a tok času zvrátit.

Může to být například přiblížení dvou kosmických strun nebo právě některé typy červích děr. Právě tady dochází k časové smyčce, kdy se události cyklicky opakují, aniž by měly začátek a konec.

Party pro introverty

Najde se i dost takových, kteří o cestách časem přemýšlejí, ale nevěří, že jsou možné. Jedním z nich je známý Stephen Hawking (1942–2018). „Stroje času z fyzikálního hlediska prostě nemohou ani vzniknout,“ tvrdí.

Aby teorii podložil i praktickým experimentem, uspořádá v roce 2009 velkou party pro cestovatele v čase. Spousta pití, spousta jídla, ale jediným hostem je on sám. Pozvánku na tuto party totiž zveřejní až po jejím skončení.

Je tak jasné, že nikdo z těch, kteří časem mohou cestovat, se nezastavil. A protože se událost již stala, nelze předpokládat, že by ji někdo dokázal ještě změnit.

Stejné místo není stejné

Velkým problém je i samotný fakt, že dosud nikdo nemá nejmenší páru, jak takový stroj času vytvořit.

„Navíc musíme spočítat i všechny pohyby země!“ Pokud bychom v čase skočili v čase třeba jen o hodinu, země se otočí a místo v laboratoři může cestovatel skončit přinejlepším v moři, v horším případě zaklesnutý třeba ve skále nebo v bytě u své nenáviděné tchýně.

A to je jen pohyb země – co pohyb celé galaxie? Pohyb ve vesmíru totiž ovlivňuje obrovské množství různých a dost často náhodných okolností. Tohle prostě jen tak spočítat nejde.

Svět se nevzdává

Foton je nejmenší část elektromagnetického záření, jako je třeba světlo nebo rádiové vlny. Chová se trochu jako malá neviditelná kulička energie, která nese světlo od jednoho místa ke druhému.

Vědci v queenslandské univerzitě v roce 2014 objevují teoretický způsob, jak se právě fotony mohou propojit se svými dřívějšími já a ty následně ovlivňovat.

Zatímco pro selský rozum je cesta časem paradoxem, ve světě kvantové fyziky jsou brány chodeb času otevřeny. Tak uvidíme.