K příbytku Jana Mikoláška jde muž s kelímkem v ruce. Lékaři mu nedokázali pomoci a jemu ubývají síly. Třeba léčitel skutečně disponuje takovou mocí, aby dokázal pomoci i jemu. Mikoláškovi odevzdá kelímek se svou močí hned ve dveřích a vyčkává.

Zdá se, že jej pověst předchází. Jan Mikolášek (1889–1973) se nespecializuje jen na chudé, obyčejné lidi. Léčí všechny. Nehledě na režim i postavení. Když je třeba, léčí nacisty stejně jako komunisty.

Uzdraví nacistu Martina Bormanna (1900–1945), Antonínu Zápotockému (1884–1957) zase zachrání nohu, v níž má sněť, před jasnou amputací.

Sláva bylinkám

A v čem je tajemství Mikoláškova úspěchu? Jednoho dne se mu údajně zjeví biblická postava a přikáže mu, aby léčil bylinkami. Muž bez přemýšlení poslechne a i ty nejobyčejnější léčivky míchá v nejrůznějších poměrech.

„Příroda prostřednictvím léčivých bylin dokáže dělat zázraky, ale to je jen polovina léčení. Druhou polovinou je víra v uzdravení,“ popisuje tajemství úspěchu Mikolášek s tím, že jeho rukama během léčitelské kariéry projde na 5 milionů lidí!

Kde je háček?

Mikolášek je prototyp dobrého křesťana. Svůj život zasvětí pomoci bližnímu, nikdy se neožení, nemá děti přísně se – aspoň navenek – drží křesťanského desatera. Jako velmi zbožný katolík závratné peníze, které vydělá, dává druhým.

V roce 1957 se ale nad ním stáhnou mračna. Ve vykonstruovaném procesu je obviněn z krácení daní, je zkonfiskován celý jeho majetek a Mikolášek je odsouzen na tři roky nepodmíněně. Když se pokusí odvolat, dostane navíc další dva roky.

Poté, co je z vězení propuštěn, se dál léčení nikdy věnovat nebude. Komu byla skutečně Mikoláškova osoba nepohodlná? A jak je možné, že i v případech, kdy lékaři vyčerpali všechny možnosti, si Mikolášek dokázal vypomoci jen bylinkami? Skutečně byl, jak se říká, Bohem vyvolený?