Ve vzduchu opíše ladnou křivku a s ostrým hvizdem větru se vrátí do ruky svého majitele. Okolo stojící diváci nad tím výjevem jen nechápavě zakroutí hlavami. Nejde jim na rozum, jak může něco takového dokázat obyčejný, prapodivně zahnutý kus dřeva…
Svým tvarem i neobvyklým způsobem letu dokáže ohromit i toho největšího škarohlída.
I když jsou jeho kořeny většinou spojované s Austrálií, svůj původ nemá zdaleka jen tam. Předchůdcem a posléze i dobovým souputníkem bumerangu je lovecká a válečná zbraň kylie [kailí]. Ta se svým kolegou sdílí částečnou podobu, nikoliv však už vlastnosti.
Na rozdíl od něj se ke svému vrhači totiž nevrací. K nejstarším hmatatelným důkazům její existence patří 40 000 let staré jeskynní malby nalezené v Austrálii.
Vůbec nejstarší dochovaný exemplář kylie je pak v roce 1985 nalezen doslova za humny, na polské straně Vysokých Tater. Vyroben byl před více než 20 000 lety z mamutího klu a kromě zbraně plnil i další funkce.
Austrálie? Ano i ne!
Sloužil například jako pomůcka k rozdělání ohně nebo hudební nástroj. Oproti tomu bumerang není i přes svou australskou proslulost výhradně patentem protinožců.
Z jeho kousků se v hluboké minulosti těšilo hned několik kontinentů (prokazatelně Austrálie, Afrika a Evropa) nezávisle na sobě. Nejstarší nalezený kus se skrýval v australských rašeliništích a za sebou měl podle vědeckých odhadů nejméně 7900 až 10 200 let.
Afrika se zase může pochlubit sbírkou 4 000 let starých bumerangů, nalezených v roce 1922 v hrobce egyptského faraona Tutanchamona, vyrobených ze dřeva a slonoviny. Některé měly navíc pozlacené části křídel.
Nejstarším bumerangem nalezeným na evropském území je pak exemplář z jasanu, objevený v Německu, konkrétně v Magdeburku v roce 2008 se stářím 2 400–2 800 let. Měl rozpětí 23 cm, úhel v lokti přibližně 60° a tloušťku mezi 7 až 10 mm.
Bumerang z listu
O tom, jakým způsobem bylo vracející se náčiní vynalezeno, koluje po světě hned několik různorodých teorií.
Podle jedné z nich stojí za zrozením bumerangu chybná výroba kylie, která byla omylem vytvořena lehčí, plošší a s o něco menším úhlem v lokti, než bylo obvyklé. Další pak přičítá jeho vznik kylie, která se zkroutila vlhkem.
A podle jiné z legend prostě jen někdo náhodou mrštil do dálky řapíkem datlovníkového listu, který byl ohnutý tím správným způsobem a v letu zatočil.
Prvním Evropanem, který má možnost spatřit let bumerangu na vlastní oči, je 12. listopadu 1802 francouzský praporčík Francis Louis Barrallier (1773–1853).
Vrhačem, který mu poblíž dnešního Sydney celou parádu předvede, je pak Aboridžinec Bungaree, tehdejší domorodá „hvězda“. Písemně pak let bumerangu poprvé zdokumentuje v roce 1820 Francouz Jacques Arago (1790–1855).
Mimochodem, výraz bumerang má prý svůj původ ve slově „boomori“, v jazyce několika kmenů východní Austrálie znamenající „vítr“.
Lov, zábava i sport
Typický bumerang Aboridžinců (původních obyvatel Austrálie) je dvouramenný s 90° úhlem v lokti a jednou stranou zakulacenou. V rozpětí měří zpravidla 30 až 75 cm, šířka křídel se pohybuje mezi 20 až 50 mm, tloušťka pak mezi 4 až 8 mm.
Váha aboridžinských bumerangů se pohybuje od 60 do 240 gramů. Materiál k jejich výrobě si australští domorodci obstarávali ze stromových větví, kořenů, případně silné kůry.
Jelikož bumerang létá do kruhu, byl, co se lovu týče, v minulosti využívaný k lovu ptáků nad močálem či k jejich srážení z letícího hejna.
Mimo to však Aboridžincům sloužil také jako prostředek nejrůznějších soutěží a sázek, například o to, komu bumerang opíše ve vzduchu více kruhů nebo komu přistane nejblíže ke kolíku zapíchnutému v zemi. A sport a zábava v jeho využití dominuje i v současnosti.