Dne 24. listopadu 1971 unese ve Spojených státech muž označovaný jako D. B. Cooper letadlo Boeing 727, za což obdrží výkupné ve výši 200 000 dolarů. Následně se mu podaří z letadla i s lupem vyskočit. Nikdy není dopaden, jeho pravá identita nikdy není odhalena…
Osmiletý Brian Ingram nalézá v roce 1980 na pláži Tena Bar kousek od Vancouveru ve Washingtonu, kde je na dovolené s rodiči, tři balíčky bankovek, které se FBI povede podle jejich čísel ztotožnit s devět let starým a dosud nevyřešeným případem únosu letadla společnosti Northwest Orient.
I když nabídla 1000 dolarů za jednu každou nalezenou bankovku z výkupného 200 000 dolarů, s výjimkou Briana se nikdo nikdy nepřihlásil.
Neobvyklý útěk před spravedlností
Celý případ tajemného únosce s přezdívkou D. B. Cooper se zpočátku neliší od jiných únosů letadel a požadavků na výkupné. Cooper však volí velmi netradiční metodu, jak i s výkupným policii uniknout.
Po jeho vyplacení totiž z letícího letadla, které předtím unesl, vyskočí na padáku. To, že již není v letadle, přitom posádka zjišťuje až zhruba po dalších dvou hodinách při přistání na další zastávce.
Komiksový hrdina únoscem
Celá záhada začíná dne 24. listopadu 1971, kdy krátce po 14. hodině přichází k přepážce Northwest Orient v Portlandu v Oregonu elegantní pětačtyřicátník, aby si na jméno Dan Cooper koupil letenku do Seattlu ve Washingtonu.
Jméno odkazuje na belgického komiksového hrdinu, který je populární i v Kanadě. Jméno D. B. Cooper, pod kterým je únosce známý, je jeho zkomoleninou, které se dopustil tisk.
Na sobě má černý kabát, tmavý oblek s bílou košilí s černou kravatou, ozdobenou perleťovou sponou, a na nohou mokasíny. V jedné ruce třímá černý kufřík, v druhé hnědou papírovou tašku.
V kufříku mám bombu!
Nastoupí do letadla, Boeingu 727-100 a posadí se na sedadlo 18-C v poslední řadě. Pak si objedná drink, bourbon se sodou.
Zhruba třicetiminutový let 305 je obsazený přibližně z jedné třetiny, z Portlandu odlétá dle plánu ve 14:50. Krátce po startu předává Cooper lístek letušce Florence Schaffner.
Ta předpokládá, že je na něm uvedené telefonní číslo osamělého obchodního cestujícího, a tak si ho neotevřený vkládá do kabelky. Cooper se k ní proto nakloní a zašeptá: „Slečno, raději se podívejte na ten vzkaz. Mám bombu.“
Chci 200 000 dolarů a padák
Přesné znění vzkazu na lístku není známé, protože si ho Cooper následně vyžádal zpět, ale podle letušky je napsaný úhlednými velkými písmeny fixem a zmiňuje bombu. Žádá, aby si Florence sedla vedle něj.
Ta chce vidět bombu, a tak Cooper pootevře kufřík, aby mohla pohlédnout na osm červených válců ve dvou řadách, po čtyřech propojených drátem s velkou baterií. Následně sdělí letušce své požadavky, která je přetlumočí kapitánovi letadla:
„Požaduje 200 000 dolarů (což odpovídá dnešnímu 1,3 milionu dolarů, tedy asi 30 milionům korun) v neoznačených dvacetidolarových bankovkách a dva sety padáků, dva hlavní a dva záložní.“
Předejte výkupné, pak propustím rukojmí
Florence na pozici spojky mezi únoscem a kokpitem vystřídá kolegyně Tina Mucklow, která kapitánovi sděluje další Cooperovy požadavky.
Peníze a padáky mají být dodány při přistání na letišti Seattle – Tacoma International Airport, kde bude zároveň dotankováno palivo. Všichni cestující musejí zůstat sedět na svých místech, zatímco letuška přinese peníze a padáky na palubu letadla.
Jakmile je Cooper bude mít, propustí rukojmí. Kapitán William Scott předá informace letové kontrole. Ta kontaktuje FBI a vedení společnosti Northwest Orient (dnes Northwest Airlines).
Bourbon se sodou a cigareta
Než budou splněny jeho požadavky, nařizuje Cooper kapitánovi, aby letadlo kroužilo ve vzduchu. Únosce se v místním terénu dobře orientuje, rozliší z výšky Tacomu a ví, že poblíž je i vojenská letecká základna.
Později letušky vypovídají, že se Cooper choval velmi mile, požadoval dokonce, aby bylo po přistání v Seattlu na palubu letadla dopraveno jídlo pro posádku. Celou dobu je klidný, na hnědé, hluboko posazené oči si nasadí brýle, popíjí bourbon se sodou a kouří.
Ostatním cestujícím je sděleno, aby se zabránilo panice, že letadlo krouží kvůli menší technické závadě na letadle, která bude brzy vyřešena.
Kde sehnat padák?
V mezičase dává FBI dohromady požadovanou částku, sériová čísla bankovek si pečlivě poznamenává. Problém nastává s padáky, protože Cooper požaduje civilní, nakonec se je podaří sehnat v místní parašutistické škole.
V 17:24 tak může řízení letového provozu oznámit pilotovi, že požadavky únosce jsou splněny, takže může s letadlem přistát. V 17:39 proto letadlo dosedá na ranvej v Seattlu. Má zatažená okénka, aby se únosce uvnitř nestal cílem odstřelovače.
Poté, kdy dojde k předání výkupného a padáků, umožňuje Cooper všem 36 cestujícím a dvěma letuškám opustit letadlo.
Zpátky ve vzduchu, kurz na Mexico City
Na jeho palubě tak vedle únosce zůstávají jen dva piloti, letuška Tina Mucklow a palubní inženýr. Tankování se však protahuje a nervózní Cooper opět vyhrožuje odpálením bomby. Po vzletu Cooper instruuje kapitána Scotta o dalším letu.
Chce letět do Mexico City, ale letadlo musí zůstat ve výšce jen 3000 metrů, i když normálně létá až v 10 kilometrech, a pokračovat minimální rychlostí pouhých 320 km/h, byť obvykle létá dvojnásobně rychle. Zvláštním požadavkům ale ještě není konec.
Cooper chce také ponechat vysunutý podvozek a zakáže natlakovat kabinu, což ale ve 3000 metrech není ani třeba.
Letadlo za těchto podmínek není schopno doletět až do Mexico City, proto kapitán navrhne zastávku na dotankování v nevadském Renu, se kterou Cooper souhlasí.
Tajemný únosce skáče z letadla
Když jsou konečně ve vzduchu, požádá Cooper letušku, aby mu ukázala, jak otevřít dveře na zadní schodiště. Celou posádku pak posílá do kokpitu, který nesmí opustit. V jeho dveřích není okno, takže letecký personál nevidí, co se v letadle děje.
Cooper se v té chvíli probírá padáky a připevňuje si batoh s penězi k tělu. Následně pocítí posádka změnu tlaku vzduchu v letadle, což svědčí o otevření zadních dveří. Ve 20:13 dojde k pohybu ocasní části letadla vzhůru poté, co z něj Cooper vyskočí.
1000 dolarů za bankovku z výkupného
Stíhačky, které letadlo nenápadně pronásledují, to ale v hustém dešti vůbec nezaznamenají. Na to, že únosce už není na palubě, přijde posádka až ve 22:15 po přistání v Renu, do té doby dle instrukcí zůstala v kokpitu.
Pátrání po únosci se rozjíždí hned následující den, a to v oblasti, ve které Cooper nejpravděpodobněji letadlo opustil, tedy v okolí sopky svaté Heleny. Nevede ale k úspěchu.
Ačkoliv jsou místním podnikům, které provádějí velké převody hotovosti, jak jsou banky, kasina a dostihy, sdělena sériová čísla bankovek a slíbena odměna 1000 dolarů za nalezení jediné, pachatel zůstává neodhalen.
Mohl seskok vůbec přežít?
Zato se množí spekulace o tom, zda mohl Cooper takový seskok vůbec přežít. V noci panovaly teploty kolem minus 9 °C, vál silný vítr a pršelo a on byl jen v obleku.
Nějaké zkušenosti s létáním ale podle informací od posádky mít musel, protože rozeznal město z výšky a věděl, že se na Boeingu 727 dají za letu otevřít zadní dveře z prostoru pro cestující, o čemž nemá potuchy ani řada pravidelných posádek letadla.
Znají rovněž jeho přibližnou podobu, výšku, váhu i věk. Odhadují, že není zkušeným parašutistou, protože si ze dvou primárních padáků vybral ten starší a ani nerozpoznal, že jeden ze záložních je nefunkční.
Podle tvrzení profesionálů by žádný parašutista nevyskočil z letadla při hustém dešti a bez jediného zdroje světla na dohled.
Částečné otisky prstů i DNA pachatele
Ihned po přistání letadla v Renu zajišťuje policie na jeho palubě několik stop po únosci. Částečné otisky prstů, kravatu, perleťovou sponu a dva ze čtyř padáků.
V roce 2007 se jí dokonce podaří získat částečný vzorek Cooperovy DNA z jeho kravaty, ale k odhalení pachatele to stále nestačí. Nepomůže ani zpřístupnění dosud nezveřejněných nákresů a informací k případu. V roce 2016 proto policie případ definitivně uzavírá jako nevyřešený.
Cooper mění leteckou přepravu
Ačkoliv se nikdy nepodaří zjistit, kdo byl tajemný D. B. Cooper, ovlivní budoucnost letecké přepravy víc, než kdy plánoval. Jeho počin znamená konec neomezeného a nekontrolovaného cestování komerčními aerolinkami.
Od roku 1973 začíná FAA (Federální letecká správa) v USA požadovat, aby letecké společnosti kontrolovaly všechny cestující a jejich zavazadla. U zadních dveří všech Boeingů 727 je pak nainstalována tzv.
Cooperova pojistka, která brání otevření zadních dveří zevnitř letadla během letu. Do dveří všech kokpitů je rovněž namontován průzor ke sledování dění v kabině.
