„Nepovolaným vstup zakázán.“ Nebo „Zákaz parkování, skládka zakázána, zákaz kouření“. Podobné cedule jsme zvyklí potkávat každý den. Ale co takhle cedule říkající: „Vaření hlav zakázáno!“?

Právě takovou, ovšem vytesanou do kamene, objeví roku 2019 se svým týmem profesor z UAB (Alabamské univerzity v Birminghamu) Joan Oller Guzmán při vykopávkách v egyptském přístavu Bereníké. Jde o podivuhodný nález.

Svatyně totiž nepatří žádnému z klasických staroegyptských kultů, ale Blemmyům, kteří minimálně od 7. století před Kristem obývají coby nomádi Východní pouště a koncem 4. století našeho letopočtu obsadí Dolní Núbii a založí své království.

Jejich hlavním bohem je Mandulis, který bývá zobrazován coby jestřáb s lidskou hlavou. Vzývají ale i egyptského Khonsu, v překladu Cestovatele, boha Měsíce mající podobu sokola.

Bereníké v Egyptě: Jděte tu hlavu vařit jinam!

„…přinášejí lidské oběti Slunci,“ píše o nich byzantský historik Prokopios z Kaisareie (asi 500–565 n. l.). Máme si snad nápis vyložit tak, že je běžné vařit lidské hlavy?

Guzmánův tým naštěstí v architektonicky dokonalém pozůstatku chrámu ze 4. až 6. století objeví místnost plnou ptačích koster. Jde o rituálně setnuté sokoly.

Zdejší kult ovšem považuje za nevhodné obětiny podávat bohům syrové, takže hlavy – a možná i celí ptáci – musí být nejdříve uvařeny!

Andské Titicaca: Inkové? Kdepak…

Šaman stojí na samé špici loďky opletené barevnými květy. Bere do ruky jeden předmět za druhým, k těm lehčím připásá speciální kotvy. S teatrálním zpěvem je pouští do hlubin jezera Titicaca.

Nad kadidelnicí ve tvaru pumy i zlatými předměty se rychle zavírá hladina. Jak je jezero hluboké?

V průměru 107 metrů, na nejhlubším místě 283, ale šaman by vám v nejlepším přesvědčení řekl, že je bezedné, a že právě zde se po velké potopě vynořil božský Viracocha a o necelých 20 kilometrů dál, na místě kde bude vystavěno tajemné město Tiwanaku, stvořil život.

Když se ze dna jezera podaří archeologům vyzvednout první poklady, nikdo nepochybuje, že jde o pozůstatky inckých rituálů. Jenže do příchodu ve své době největší indiánské říše amerického kontinentu zbývají ještě dlouhá staletí.

O kultuře lidu z Tiwanaku ani o tom, jaké měla trvání, toho mnoho nevíme. První archeologický výzkum umístí její počátky dokonce do let 15 000 př. n. l., dnes se archeologové domnívají, že její hlavní město mohlo vzniknout roku 110 n. l. a největšího rozkvětu dosáhlo kolem roku 800.

Sexuální rituály Egypta: Pijatyka s perverzním koncem?

Jak nakládat se sexuálními rituály? To má kněžím napovědět starověký papyrus opěvující egyptskou bohyni Mut, zosobnění mateřství, plodnosti a stvoření. Psaný je démotštinou, což je písmo vycházející z hieroglyfů.

Odborníci jej rozluští roku 2002 a nestačí se divit… Chvály faraonů či bohů. To je to, co obvykle podobné papyry obsahují a co se také od tohoto kusu čeká. Namísto toho se však vykreslí fiktivní příběh plný zpěvu, alkoholu a rituálního sexu.

Odhaduje se, že jeho autorem je kněz, který se snaží usnadnit pochopení mnohdy tabuizovaného tématu sexu v souvislosti s náboženskými obřady.