Občas můžeme dostat chuť na podivné věci. Třeba na kyselé okurky s marmeládou nebo guláš s čokoládou. Ale co když někdo cítí nutkání jíst hlínu, křídu nebo papír? O tomto problému se zmiňují dokonce už starověcí autoři.

A zatímco někdy jde o relativně neškodné „pochoutky“, jindy mohou ohrozit život!

Pika je zvláštní porucha příjmu potravy, která na první pohled může působit bizarně, ale není radno ji podceňovat. Není běžná, ale také ne úplně vzácná. Častěji se objevuje u dětí, těhotných žen, lidí s mentálním postižením nebo duševními poruchami. Ale popravdě – postihnout může kohokoliv!

Důvody jsou různé

Osoby s tímto syndromem působí na své okolí hodně zvláštně. A není divu, když si opakovaně pochutnávají na hlíně, mýdle, chomáčcích vlasů či vlny nebo třeba dokonce kouscích kovu! A proč jí někdo něco, co k jídlu vůbec není? Důvody mohou být různé.

U dětí může jít o zvědavost, která přeroste v návyk. U dospělých bývá pika spojená s nedostatkem některých živin, třeba železa nebo zinku. Některé studie ukazují, že právě chudokrevnost může vést k touze jíst hlínu. Někdy má pika psychologické příčiny:

stres, trauma či úzkost. U osob s duševními poruchami může jít o součást širšího problému. Ale tato porucha příjmu potravy není výdobytkem moderní doby.

I když je podle všeho mnohem starší, písemně je doložená teprve od antiky, kdy ji zmiňuje například „otec moderní medicíny“ starověký lékař Hippokratés (asi 460-370 př. n. l.) nebo římský vojevůdce a filozof Plinius starší (23-79).

Přijatelné chování? Jak kdy, jak kde…

Ve středověku se o ní rozepíše dokonce i perský učenec Ibn Síná, na Západě známý jako Avicenna (asi 980-1037), ale obvykle je pika považována za součást jiného onemocnění. V lékařských textech se pak šířeji objevuje zhruba od 16. století.

Ale ne vždy je považována za něco, co se vymyká normě. Určité typy pojídání „nejedlých“ věcí jsou v některých situacích či kulturách běžné, může jít o náboženské důvody, součást lidové medicíny nebo rituálů.

Například v některých oblastech Afriky je historicky doložena konzumace jílu, která přetrvala do dnešních dnů. Místní obyvatelé ho užívají pro očistu trávicího traktu podobně jako Evropané aktivní uhlí.

Ale zatímco tento typ konzumace podivných věcí nemusí být nijak zásadně zdraví ohrožující, v jiných případech je to mnohem vážnější.

Za vším hledej straku!

Konzumace nejedlých věcí může vést k zažívacím potížím, ale i otravám, infekcím, ucpání střev nebo poranění trávicího traktu. Nejde tedy rozhodně o „divný zlozvyk“, ale o signál, že je něco v nepořádku, ať už v tělesné či psychické rovině.

Léčba syndromu pika závisí na příčině. Někdy pomůže doplnění chybějících minerálů, jindy je potřeba psychologická nebo psychiatrická pomoc. A pokud se ptáte, odkud tato porucha příjmu potravy vzala své pojmenování, pak je třeba hledat ve zvířecí říši.

Pochází z latinského pojmenování straky obecné (Pica pica), která má ve zvyku sbírat různé předměty. A když už jsme u zvířat, i zde se s pojídáním zvláštních věcí můžeme setkat – třeba psi nebo kočky si občas pochutnají na trávě, hlíně nebo plastu.