Nedávná studie, při které vědci využili počítačové simulace, naznačila, že někteří dvounozí dinosauři zvyšovali při běhu svou rychlost šviháním ocasů. Jde o další krok k porozumění vývoje pohybu u zvířat.

Podle vědců, kteří modelovali pohyby ve 3D na Harvardově univerzitě, dvounozí dinosauři možná švihali ocasy, když chtěli prorazit podrostem, podobně jako lidé houpají rukama.

Přitom až dosud se všeobecně věřilo, že dinosaurům rostly dlouhé ocasy, aby vyvažovaly váhu jejich hlav. Nyní se však má za to, že kývání ocasem snížilo svalové úsilí potřebné k tomu, aby se pohnuli vpřed, což znamená, že mohli běžet rychleji.

Lepší porozumění

Abychom lépe porozuměli tomu, jak se Coelophysis bauri, malý masožravý dinosaurus, který se při lovu kořisti spoléhal na rychlost a hbitost, mohl pohybovat na základě své fyziologie, Peter Bishop z Harvardského muzea srovnávací zoologie v USA a jeho kolegové sestrojili 3D simulaci pomocí CT skenů kostí dinosaurů a digitálních modelů, jak by kostra do sebe zapadala.

Simulace neočekávaně odhalily, že dinosaurus při pohybu prováděl výrazné pohyby krkem a dlouhým těžkým ocasem. „Není to jako pes, který vrtí ocasem, když je vzrušený.

Je to skromné vrtění, ale je velmi přesně načasováno kýváním nohou dopředu a dozadu, stejně jako my lidé při chůzi nebo běhu kýváme rukama. Myslíme si, že jde o vyvážení a vyvažování pohybu ostatních částí těla.“ uvedl Bishop.

Zmírnění námahy

Tým také zkoumal dopad odstranění ocasu, v takovém případě by dinosaurus musel při pohybu vyvinout až o 18 % větší svalovou námahu. Vše tak naznačuje, že ocas mohl snížit energetický výdej Coelophysis.

Pochopení unikátních, zaniklých tělesných plánů by také v budoucnu mohlo poskytnout inspiraci pro nové a efektivnější typy robotů.