Možná vás teď napadá, co je na vynálezu suchého zipu tak převratného, že je zařazen do seznamu největších objevů a vynálezů?

Je to proto, že málokterý vynález našel tak široké uplatnění v tolika rozdílných odvětvích jako právě dvě plošky textilie, které při odtrhnutí vydávají tolik charakteristický zvuk.

Na procházce

Švýcarský inženýr Georges de Mestral miloval procházky přírodou. Aby také ne, když žil kousek od Alp. A bylo to právě během jedné z mnoha procházek, když učinil ten správný objev. Na boty, kalhoty, rukávy i srst jeho psa se mu neustále lepily kuličky bodláku.

Rozmrzele je ze sebe sundával, když ho napadlo podívat se, proč se na něj vlastně pořád přichytávají. Všiml si, že po celém jejich povrchu jsou malé háčky, které se jemně, ale pevně přichytávají na jednotlivá vlákna látky.

Jeho technický mozek rychle vyhodnotil, že by mohlo být zajímavé, pokud by se mu podařilo vyrobit materiál s touto vlastností. A nápad byl na světě.

Vítězem se stal nylon

O sedm let později si nechal patentovat vynález Velcro (z francouzského „velours“ = samet a „crochet“ = háček). Tento nový spojovací materiál z nylonového vlákna tvořily dvě protilehlé látkové plošky.

Na jedné plošce byly husté hloučky jemných smyček a na druhé husté hloučky jemných háčků, které vznikly rozpůlením smyček. Po zahřátí se tvar smyček a háčků stabilizoval. Dodnes zůstal vynález prakticky pořád stejný.

Až do vesmíru

Rozpojení suchého zipu je velmi snadné, navíc je levný, snadno vyrobitelný, funguje i pod vodou a oproti ostatním typům spojů (smyčky, úchyty atd.) zabírá méně místa.

Právě pro jeho všestranné využití našel uplatnění nejenom v textilním průmyslu, ale ve velké míře také ve vesmíru v interiéru kosmických lodí, kde jím snadno přichytí cokoliv, co nechtějí, aby poletovalo v beztížném stavu.