Anna Novotná horečně přemýšlí, jak chutně, rychle a jednoduše nasytit svoji hladovou rodinu, která kromě ní zahrnuje manžela Františka a čtyři malé děti ve věku od dvou do sedmi let. „Co bude dnes k večeři?“ Tato otázka se pro ni stává noční můrou.
Píše se rok 1887 a Novotní se z jihomoravské vesničky přestěhovali za prací do Brna. Rodná hrouda už je uživit nedokázala. Manžel pochází z osmi dětí, ona z dvanácti. Když se dozvěděli, že brněnská továrna nabírá nové dělníky, neváhali ani minutu.
Rychle si sbalili svých pět švestek a vyrazili. Teď se rozkoukávají ve městě. I když manžel už začal vydělávat, každý den je pro ně tvrdou lekcí. Průmyslová revoluce nabrala na obrátkách a způsobila, že v podobné situaci se ocitají další tisíce lidí.
Čím je ve městech levně a zároveň výživně nasytit, je palčivý problém. Jedno řešení už se naštěstí rodí…
Ohrožený krizí
Švýcarský podnikatel italského původu Julius Maggi (1846‒1912) v polovině 70. let 19. století přebírá od svého otce mlýn v Kemptthalu nedaleko Curychu. Nemá to jednoduché. Z Ameriky už tehdy proudí na lodích do Evropy levné obilí a kukuřice.
Pro spoustu evropských mlynářů znamenají tyto dodávky vážnou krizi, která ohrožuje jejich byznys. S problémy se potýká i Maggi. Ve mlýně zaměstnává dělníky. Jeho živnost je na nich závislá, a oni mnohdy nemají nic pořádného do žaludku. Rovnice je jednoduchá:
Výživnější strava pro jeho dělníky znásobí jejich pracovní nasazení. Kromě toho Maggi hledá i nové možnosti podnikání, pokud by s mlynářstvím musel skončit.
Skvělá spolupráce
Nový vítr do plachet mu v roce 1882 dodá setkání s továrním inspektorem, doktorem Fridolínem Schulerem (1832–1903), který se netají tím, že miluje luštěniny. „Rostlinná jídla, hlavně hrách a fazole, zabrání podvýživě,“ vysvětluje Maggimu.
Všechno má pečlivě prostudované. Vidí souvislost mezi nedostatečnou výživou a vysokou úmrtností kojenců, nemocností a špatným prospíváním dospělých. Kde není výživná strava, nemůže být podle něj ani dobrý výkon.
Pracuje pro Švýcarskou společnost pro veřejné blaho, která si klade za cíl zlepšit život dělníků. Je mu jasné, že drahé maso si zaměstnanci továren kupovat nemohou, ale luštěniny jsou přece mnohem levnější.
Je schopen vyrobit z nich moučku, jenže jak dostat tento trochu nevábný produkt na stůl evropských hospodyněk? Oba muži najdou společnou řeč a začnou experimentovat.
Úspěšné pokusy
Jejich pokusy trvají dva roky, než uvedou na trh luštěninovou mouku z hrachu a fazolí. V roce 1885 ji ještě vylepší, když připraví polévkový extrakt. První na světě je hráškový.
Nejtěžší je podle nich ale vyladit způsob jeho přípravy, aby byla co nejrychlejší. Úspěch na sebe nenechá dlouho čekat. „Znáte tu novinku?“ zaklepe u Anny její sousedka Marie.
Má ještě o jedno dítě navíc, ale zároveň i příbuzné ve Vídni, kteří jí nedávno představili zajímavé a rychlé jídlo. „Prostě to zalijete horkou vodou, chvílí počkáte a je hotovo,“ ukazuje jí přípravu instantní polévky.
