Skip to content

Stomatologie: Navzdory pokroku strach zůstává

Špatná ústní hygiena a nezdravé stravování – dva hlavní viníci vzniku zubního kazu, velmi starého infekčního onemocnění. Ve středověku patřilo trhání zubů spíše k trestům než lékařským úkonům – dotyčnému byl mnohdy vytržen i kus čelisti. Přestože přístup i vybavení dnešních zubařů jsou zcela jiné, leckomu pomyšlení na zubařské křeslo připomene právě středověké mučení.

Potíže s chrupem nedaly spát už našim dávným předkům v pravěku. Kosterních nálezů se zcela zdravým chrupem je jako šafránu. Kupříkladu zubní kaz byl zaznamenán u 5–10 % nálezů ze střední doby kamenné (mezolitu). Vedle toho býval chrup pravěkých lidí kvůli tehdejší hrubé stravě často značně obroušený.

Středověká stomatologie nebyla rozhodně pro paciaenta příjemnou záležitostí.

Dnes se těžko dobereme poznání, jak pravěký člověk bolesti zubů řešil. Starověk už nám jistou naději dává. Kolébkou zubního léčitelství se stala pravděpodobně starověká Mezopotámie. Staré sumerské texty jako první popisují, že zubní kaz způsobují bílí červíci. Tento mýtus si „vypůjčila“ řada dalších civilizací a přetrval po dlouhou dobu.

Egypťané již kolem roku 3500 před n. l. užívali párátka a primitivní kartáčky na zuby, tedy na jednom konci rozžvýkané dřevěné třísky. O léčení v dnešním slova smyslu nemůže být řeči, tehdejší léčitelé se snažili spíše potlačovat bolest, k čemuž používali různá hypnotika. Zejména pak opium z máku setého.
Středověk znamenal úpadek mnohého, zubního lékařství a ústní hygieny nevyjímaje. Tam, kde dnes nastoupí dentista s vrtačkou, musel se postižený spokojit se šarlatánem, zaříkáváním a bylinnou léčbou, případně primitivním, značně bolestivým trháním.

První náhrady se přisuzují již Etruskům 700 př. n. l., kdy šlo o doslova šperkařskou práci s obroušenými zvířecími zuby.

Jako o vědě můžeme o stomatologii hovořit až od 19. století. Do té doby bylo zubní léčitelství plné pověr a primitivních postupů. V předminulém století začínají po celém světě vznikat dentistické školy, kde se zájemci dozvídají taje stomatologické praxe. Získávají povědomí o protetice či konzervativních zubních zákrocích. Tou vůbec první byla College of Dental Surgery v americkém Baltimoru (1840).

Objevují se také nové materiály, vhodné pro zubní výplně a náhrady. V roce 1826 použil francouzský zubař Auguste Taveau (1801–1845) jako první amalgám. Vyvinout se mu ho podařilo už o deset let dříve.

Lékař stomatolog se označuje jako zubní lékař, či obecně jako zubař, nesprávně někdy také jako dentista.

Přes velký pokrok v tomto v minulosti opomíjeném odvětví lékařství patří stále bolesti zubů k těm nejhorším, které většinu z nás čas od času potrápí. Řada zákroků zůstává i přes moderní vybavení ordinací značně bolestivá a děsivá. Zkažený zub prostě není možné vysublimovat.

Cimrman říkal: “Zuby, pohroma huby.” V lecčems měl pravdu…

Nahradit jej však půjde v budoucnosti lépe. Podobně jako před dvěma stoletími se nyní objevují nové materiály a postupy. I ve stomatologii se začíná využívat nová technologie 3D tisku. Modely můstků, korunek i zubních implantátů lze vyrábět pomocí softwarového zpracování podobně jako strojní součástky. Tímto způsobem vytvářené dentální náhrady by měly být kvalitnější a snáze reprodukovatelné. Nesporná by měla být také úspora času.

Počítačové techniky se také čím dál víc využívá při samotném zavádění implantátů. Průběh operace je možné sledovat na monitorech či lze využít tzv. operační šablony vytištěné na 3D tiskárnách a operovat podle nich. Předloha pro tisk se vytvoří ve speciálním programu, využívá se údajů z vyšetření a scanu pacienta. Základem je správně naplánovat počet implantátů, jejich pozice, délku a průměry.

 

 

Foto: Pinterest, Flickr, Pixabay
Právě v prodeji
Sdílej!
Komentáře
Další články z rubriky Věda a technika
Zobrazit více …