Před justiční budovu přiveze taxík jakousi ženu. Když vystoupí, z obličeje jí mnoho vidět není. Na hlavě má šátek a tvář zakrytou rouškou. Co lze ale spatřit dobře, jsou potíže, které jí působí chůze. Z auta se dostane za pomoci příslušníků justiční stráže.
To bude jistě oběť! Anebo ne?
Na Českolipsku v severních Čechách mají 75letá Růžena H. a její o rok starší manžel malebnou roubenku. Na velkou pohodu to ale mezi nimi nevypadá. Podle ženiných slov nedává její protějšek nic na domácnost.
Místo toho se raději dívá na televizi nebo je na počítači. A to není všechno. Také ji psychicky týrá a dokáže sáhnout i k fyzickému násilí. „Žádná žena by to 15 let nevydržela,“ prohlásí v budoucnu a přiblíží tak i dobu, kterou strávila po jeho boku.
Chystal se prý odejít
Taková bude její verze. Jisté je, že v říjnu 2021 zamíří k „chaloupce“ severočeští krajští kriminalisté. Viní sedmdesátnici z mužova mordu.
Jak vyjde najevo, vražedný útok se odehrál již 5. srpna 2021. Vyšetřovací spis bude líčit, jak se toho dne dostane Růžena s manželem do sporu. On se k ní pak obrátí zády. Tím ale udělá osudovou chybu. Žena na něj zaútočí.
„Dvakrát ho udeřila topůrkem sekyrky do hlavy. Poté, co se přesvědčila, že nevykazuje známky života, přinesla si nůž,“ prohlásí později státní zástupkyně Iva Plšková. Růžena k tomu řekne, že se schylovalo k rozchodu. Muž se chystal odejít.
„Vzal auto, které jsme kupovali společně. Veškeré nářadí, které on sice vybíral, ale platila jsem ho já. To mě úplně dožralo,“ uvede.
Aby se vešel do kolečka…
A co provede s nožem? Podle kriminalistů začne mrtvolu chladnokrevně porcovat. Oddělí ruce a nohy v kloubech. Vždyť dřív pracovala jako veterinární laborantka! Ona sama po čase poznamená: „Bylo to hrozné.
Nesmíte si myslet, že mi to dělalo nějakou radost.“ Kromě toho uvede: „Nerozřezala jsem tělo na kusy, tak to nebylo. Musela jsem jen odříznout nohy, protože se mi nevešel do kolečka.“
Sama se „napráská“
Jak je patrno i z jejích slov, ostatky naloží a odveze. Míří s nimi k jámě na zahradě. „Říkám si, panebože, když ho zahrabu do hlíny, tak ho najdou, to je nesmysl, já ho musím spálit,“ prohlásí. A to také několik nocí dělá. Plameny jsou hladové a lačné.
Ničivé. Likvidují tělo a důkazy. Pokud se po muži někdo shání, má pro něj Růžena údajně připravenou odpověď. Prý si sbalil saky paky a práskl do bot. Srdce ho táhlo za jinou ženou.
„Všude vyprávěla, že jí odešel za mladší, aby ho nikdo nehledal,“ uvede její sousedka. Později se ale sedmdesátnice sama přizná.
Posudky expertů jí nepomohou
Necelý rok po vraždě, v červenci 2022, se koná hlavní líčení u Krajského soudu v Liberci. Růžena nezapírá. „Je mi líto, co jsem udělala. Vůbec to nebylo plánované, v žádném případě. Nešlo o úmysl,“ nechá se slyšet a opakuje to, co už tvrdila dřív.
Znalecké posudky, vykreslující její povahu, rozhodně nepředstavují trumfy, které by chtěl kterýkoli obhájce tahat z rukávu. Líčí ženu jako osobu se sníženou schopností empatie.
Navíc prý nebývá svolná ke kompromisu a své problémy poněkud přikrášluje, respektive zveličuje.
Nemůže ho ani pohřbít
Sestra zavražděného sedmdesátníka popírá, že by šlo o nějakého agresora. „Byl to spíš takový filozof, ani mouše by neublížil. Vůbec není pravda, co o něm obžalovaná říká. Nikdy jsem si nevšimla, že by měli nějaké partnerské rozepře,“ prohlásí.
„Vždyť já nemám ani popel, který bych někam uložila. To mám jít do potoka a něco hledat,“ zoufá si sestra oběti, pro niž je velkou ranou, že nemůže bratra pochovat. Protože prostě nemá co. „Prý našli jenom dva zuby a já nemám ani ty,“ doplní nešťastně.
Je to skoro jako doživotí
V červenci 2022 vyfasuje Růžena 12 let za katrem. „Jakýkoli postih je v podstatě skoro doživotím. Obžalovaná bude potrestána samotným pobytem ve vězení na sklonku svého života,“ konstatuje na závěr procesu soudkyně.
Růžena následně prohlásí, že by raději než pobyt za katrem brala eutanazii. Něco takového jí ale pochopitelně nebude umožněno.
