Cosima Lisztová je dcerou hudebního skladatele Ference Liszta . Nemá ale příliš radostné dětství, protože otec si ji příliš nevšímá. Dívka touží po lásce a v roce 1857 si bere německého klavírního virtuosa a dirigenta Hanse von Bülowa.
Puntičkářského chotě Hanse von Bülowa (1830–1896)., ponořeného do své práce, ale nezajímají problémy ostatních. Vlastně si ani nevšimne, že láska Cosimy Lisztové (1837–1930) postupně vytrácí.
Když v roce 1863 spolu v Berlíně navštěvují hudebního skladatele Richarda Wagnera (1813–1883), cítí se ve svém manželství už delší dobu nespokojená.
Vyznání lásky
Manželův nezájem ji doslova vžene do náruče skladatele, kterého už dlouho obdivuje. Hans má v Berlíně zkoušku na koncert, a tak si Cosima s Richardem 28. listopadu 1863 vyjedou na projížďku městem. V té chvíli mezi nimi přeskočí jiskra.
„Hleděli jsme si mlčky do očí a přemohla nás silná žádost po přiznání pravdy… Za slz a vzlykání jsme zpečetili doznání, že si chceme navzájem patřit. Tím se nám ulehčilo,“ uvádí Wagner ve svém životopise.
Navrhne rozvod
Německý skladatel pozve Bülowovy na podzim 1864 do vily u Starnberského jezera v Bavorsku.
Tu mu daroval jeho mecenáš, korunní princ Ludvík II. Bavorský (1845–1886). Pokud k tomu nedošlo už dříve, nejpozději tehdy se Richard a Cosima stávají milenci.
Po návratu do Mnichova pak rozpolcená žena střídavě žije s manželem a Wagnerem, za což si ve městě vyslouží pověst cizoložnice. Něco takového si ale Cosima nechce nechat líbit, a proto svému choti navrhne rozvod.
Pochopení pro skladatelovy vrtochy
Dne 16. listopadu 1868 pak přijíždí do švýcarského Tribschenu za Wagnerem. „Tentokrát nepřicházím na návštěvu. Zůstanu u tebe navždy. Už tě nikdy neopustím,“ prohlásí a opravdu u něj zůstane. v roce 1869 porodí svému Wagnerovi syna.
Skladatel je zvyklý, že se všechno točí kolem něj. Žena je pro něj bytostí, která ho musí poslouchat a sloužit mu. Cosima tuto roli bez výhrad přijímá.
Milenci se vezmou 25. srpna 1870 ve švýcarském Lucernu a Cosima snáší manželovy vrtochy až do jeho smrti v roce 1883.
