Když v roce 1100 zemře Godfrey z Bouillonu (1060‒1100), kterého křižáci zvolili za svého prvního vládce v Jeruzalémě, zdejší patriarcha Daimbert nabízí vládu v Jeruzalémě knížeti Bohemundovi z Tarentu (1058‒1111).
Godfreyovi poddaní se ale zmocní města a naléhají na křižáka Balduina z Bologne (1061/1066‒1118), hraběte z Edessy, ať si nárokuje dědictví po svém bratrovi Godfreyovi. Když muslimové zajmou Bohemunda, Balduin pochoduje na Jeruzalém.
Obyvatelé kladou minimální odpor a město hladce získává do svých rukou. Daimbert před ním ustupuje do kláštera na hoře Sion. Triumfující Balduin ho pozve zpět a potvrdí v jeho funkci. Klid mezi nimi ale netrvá dlouho.
![Balduin vstupuje do Edessy. FOTO: Joseph-Nicolas Robert-Fleury/Creative Commons/Public domain](http://epochaplus.cz/wp-content/uploads/2022/12/2-36-768x1171.jpg)
Napětí mezi králem a patriarchou
Svoje tažení zakončí Balduin 25. prosince 1100 v místě nejslavnostnějším. V Betlémě více než tisíciletí poté, co zde měl přijít na svět Ježíš, donutí patriarchu Daimberta, aby mu na hlavu vložil korunu zakladatele latinského jeruzalémského království.
![](https://rfapi.digicon.cz/img/logo/rf-hobby.cz.small.jpg)
Poklidnou vánoční atmosféru ruší napětí mezi oběma muži. Jeho názory se neshodují. Patriarcha prosazuje v Jeruzalémě teokratickou vládu typickou pro papežský stát a Balduina proto korunuje králem s velkým skřípěním zubů.
„Vilém z Tyre píše, že korunovace Balduina I. se kvůli náboženským námitkám konala mimo Jeruzalém, aby se král vyhnul konfrontaci s Daimbertem o vlastnictví města,“ dodává k jejich vztahu současný americký autor Tobias Osterhaug.
![Smrt Godfreye z Bouillonu. FOTO: Palace of Versailles/Creative Commons/Public domain](http://epochaplus.cz/wp-content/uploads/2022/12/3-33.jpg)
Srovnání se Spasitelem
„Balduin vypadal, že byl vybrán jako nový Ježíš pro křesťanský lid, který se usadil v zaslíbené zemi,“ poznamenává francouzský kronikář a účastník křížové výpravy Fulcher z Chartres (kolem 1059‒1127).
Atmosféra kulis popisovaných v Písmu svatém skutečně nabízí srovnání se Spasitelem. Někteří doboví autoři přirovnávají Balduina k hrdinovi biblických rozměrů. .
„Potvrzení jeho vítězství nad církevní autoritou v době jeho korunovace, Balduin Betlém oddělil a ustanovil jej jako centrum vlády v království,“ uvádí John Francis Lowe, americký historik z Portlandské státní univerzity.
Svoje postavení Balduin upevní, když v roce 1104 dobude Arsuf, Caesareu a Akkon, v roce 1110 Bejrút a Sidon.