Slova pokorné vánoční modlitby Karlovi Velikému plynou z úst, stažený do sebe přestává vnímat okolní svět. Najednou ho ale něco vytrhne z rozjímání. Cosi těžkého mu přistálo na hlavě. Rozzuří se do běla. Co si to ten papež dovoluje?
Franský král Karel Veliký (747/748‒814) přichází 25. prosince 800 do římské baziliky svatého Petra. Oslava božího narození je pro něj vždy příležitostí zúčtovat s uplynulým rokem a utvrdit se ve své víře.
Pokorně se zaposlouchá do vánoční mše, kterou slouží sám papež Lev III. (750–816). Když skončí modlitbu, poklekne před Svatým otcem, aby přijal jeho požehnání. Hlava církve využije příležitosti a udělá něco zcela nečekaného.
Nic netušícímu Karlovi posadí na hlavu zlatě zářící diadém. Po té, co mu dosedne na hlavu těžký předmět, Karel nejprve překvapeně vzhlédne a potom ve vzteku stáhne ústa do malé čárky. „Jak mi tohle mohl udělat?“ procedí tichounce přes sevřené rty.
Naštěstí nikdo nic neslyšel. Moc dobře si uvědomuje, co to znamená. Papež tímto krokem nadřazuje církevní moc nad světskou, a to se Karlovi vůbec nelíbí…
Překračuje pravomoc
Jenže Svatý otec mu nedá příležitost vyjádřit názor a pokračuje dál. „Vzdejte hold svému císaři,“ vyzve poté účastníky bohoslužby.
„Karlovi, nejzbožnějšímu Augustovi, korunovanému Bohem, velkému a pokoj dávajícímu císaři, život a vítězství,“ rezonuje třikrát po sobě vánočně naladěnou bazilikou.
Jakmile dozní poslední slova, papež uctí nového panovníka stejným způsobem, jak bylo zvykem vzdávat čest knížatům. Políbí ho a pomaže svěceným olejem. Vzhledem k tomu, že je zrušený titul patricius, nazve ho císařem a augustem.
Vytvoří tak dojem, že on sám milostivě uděluje císařský titul, i když na to nemá žádné právo. Příští papežové už budou tvrdit, že jedinou osobou, která může vložit vládci na hlavu korunu a legalizovat tak jeho moc, jsou právě oni.
Osvobozen z obvinění
Co vlastně papeže motivovalo k nečekanému aktu? V Byzantské říši nechává v roce 797 císařovna Irena (752‒803) oslepit a sesadit svého syna Konstantina VI. (771‒797) a sama zaujme jeho místo.
Karlův rádce Alcuin z Yorku (724‒804) považuje západořímský císařský trůn za prázdný. Papež se tak dostává do nebezpečné situace a nemá nikoho, kdo by ho chránil. Toho využívá v roce 799 nepřátelská šlechta k útokům proti němu.
Lev III. proto přes Alpy uprchne ke Karlovi Velikému, který ho ochrání.
Na podzim roku 800 se vydá do Říma a 23. prosince 800 Lva osvobodí z nařčení proti němu, „Převzetí císařského titulu Karla Velikého bylo také jediným způsobem, jak mohl ochránit papežství před východní říší,“ uvádí současná americká autorka Monica Fleenerová.
Lev III. chce tímto významným počinem poděkovat Karlovi Velikému za záchranu před římskými rebely. Ochranu mu ovšem nemůže poskytnout nikdo jiný než právě císař. Ostatně, Karel Veliký korunovací také netratí. Pojistí si tak svoji moc.
