Tři tečky na každé straně a jedna společná pro obě krovky. To je slunéčko sedmitečné, latinsky Coccinella septempunctata. Septem znamená sedm a punctum tečka. A právě z latiny si pro tohoto oblíbeného brouka vezmou označení v Severní Americe.
Pokud bude řeč o C-7, nejde o žádnou výzvědnou službu ani tajný vojenský arzenál, ale berušku. Ta měří mezi 8 až 13 mm a pokud se bude snažit zjistit, která z nich je samička a kdo je sameček, řekneme vám rovnou, že jste bez šance.
Samci mají rozdílný poslední článek zadečku, ale to pouhým okem v podstatě nelze poznat.
Slunéčka v tom naštěstí mají jasno. Berušky mají pořádně kluzké krovky, a když si sameček usmyslí, jde o pasivní obrannou strategii, pokud nemají zájem. Délkou aktu poté sbírají vavříny. Trvá jednu až pět hodin!
Sameček nedělá tradiční kopulační pohyby, ale intenzivně se vrtí do stran. Spermie do své vyvolené vpraví ve speciálním bílkovinném obalu, takzvaném spermatoforu. Až bude po všem, samička ho může vyloučit coby výživnou svačinu.
Jeden partner? Nevýhodné…
Jsou monogamní? Ani náhodou! Ukazuje se, že čím vyšší je počet samečků na jednu samičku, tím také vzrůstá procento oplodněných vajíček. Obvykle se vyšplhá na 80 %. Samička tmavě žlutou nálož naklade na spodní strany listů nebo do různých mezírek.
Za týden budou larvy na světě. A rovnou se pustí od zásob od maminky: Bez pardonu spořádají neoplodněná vajíčka a posilnění vyrážejí na další nášup. Jedna larva během vývoje zvládne spořádat i přes 700 mšic! Pokud je teplo, znovu se zakuklí za měsíc, pokud je chladněji, tak až za dva.

Zatímco berušky se těší mezi lidmi oblibě, jejich šedočerné larvy s oranžovým žíháním vyvolávají mnohdy až štítivý odpor. Užitečné jsou přitom stejně. Kromě mšic, stejně jako dospělci, rádi hodují na červcích.
Jak poznáte, že z této larvy bude zrovna to se sedmi tečkami, a ne třeba slunéčko východní, které je u nás druhým nejrozšířenějším druhem?
„Sedmitečné“ larvy mají dva páry žlutých čárek ze stran a zabarvenou hlavičku, kdežto zbarvení východňářů tvoří obdélník a hlavička je čistě šedá. Z vykrmených larev se za týden či dva vylíhne nové slunéčko.
Koušou nebo nekoušou?
„Kousla mě beruška!“ Mnoho lidí namítne, že slunéčka nekoušou, ale vylučují dráždivou tekutinu. Jak to je? Berušky vás mohou kousnout. Pravděpodobně nejde o cílený útok, obvykle mají žízeň a kůže je vlhká.
Prokousnout kůži se jim obvykle nepodaří, ale není to 100procentní pravidlo. Kousanec od slunéčka východního bolí víc, než od našich původních druhů. A jed? Ten vylučují v případě ohrožení v podobě naoranžovělé kapičky z kolenních prasklin.
Jde o sloučeninu jedovatého alkaloidu (konkrétně coccinellinu a precoccinellinu) s isopropylmethoxypyrazinem. Tato těžko vyslovitelná sloučenina v první řadě strašně páchne.
Mrtvolka jedna radost
„Pocém,“ přistrčí si dětský prstíček na dlaň krovkatou krásku. Ta padá na zem bez známek života. Robátko má štěstí, beruška ho nepočastovala dráždivou kapkou, využila další svoji schopnost: katalepsii.
Dospělí jedinci smrt předstírají tak důvěryhodně, že jim to spolkne člověk i zvířata. A kolik druhů slunéček u nás vlastně žije? Budete se divit – na 80! Nejčastější je slunéčko sedmitečné, druhá příčka by ještě před pár lety patřila slunéčku dvojtečnému. To ale doplatí na šíření slunéčka východní.

Není to víno nějaké nahořklé?
Kdyby byla asijská beruška savec, mlsně by se oblízla. Právě si pochutnala na poslední mšici. Co teď? Pustí se do larev našich slunéček. A až přijde podzim, nepohrdne ani třeba sladkými bobulemi révy. A to se již bouří vinaři.
Nejen, že ničí úrodu, ale tento invazivní druh, na kterém napočítáte až 19 teček, dokáže zkazit i výsledný produkt – víno. Pokud se bobule sklidí i s ní, může mít poté sklenka lahodného moku hořkou příchuť.
Jakoby to nestačilo, ve hře je i stará známá vylučovaná chemikálie s nezaměnitelným odérem.