Myšlenkami už je doma, proto nevěnuje dění na ulici pozornost. Najednou se proti ní zjeví muž v masce. Míří na ni zbraní, popadne ji a táhne uličkou. Zatlačí ji do nedaleké garáže. Ukáže na pusu, aby nedělala hluk, a mávne pistolí. Alicia pochopí. Musí mlčet, jinak ji zastřelí. 

Obyčejná cesta z nákupu se pro sedmnáctiletou Alicii Elmorovou změní v nečekané drama.

Je večer 10. října 1986, hodiny ukazují 19:30, když se dívka rozhodne zaskočit na benzinku, nacházející se dva bloky od jejího bydliště v Terre Haute v americké Indianě. Pro matku a bratra, kteří jsou nemocní, chce koupit nějaké nealkoholické pití.

Cestu jí ale zničehonic zastoupí místní podivín, třicetiletý Bill Benefiel. Alicia netuší, o koho jde, protože má zakrytý obličej. Dívka s děsem v očích hledí do ústí jeho zbraně. Netroufne si volat o pomoc.

Bezmocná a spoutaná drátem

„Svlékni se,“ vyštěkne na ni Bill poté, co s ní vmanévruje do garáže a shodí ji na podlahu. Svršky z ní doslova strhává a použije je k tomu, aby ji pevně svázal. Něco jí nacpe do pusy, aby nekřičela, a přes hlavu jí přetáhne džíny, aby nic neviděla.

Dívku pevně spoutá drátem od lampy. Pak ji jako balík posadí do své dodávky. Nastartuje a chvíli křižuje ulicemi, než konečně zaparkuje u svého domu.

Zalepí jí oči i ústa

Alicii čeká peklo. „Jak se jmenuješ a kde bydlíš?“ ptá se jí Bill. Odváže ji a vyfotí, její hlavu nechává zakrytou. Přitiskne jí k hlavě pistoli a pak ji znásilní.

Kolem krku jí dá řetěz, který připevní k posteli, zároveň ji připoutá k bočnímu zábradlí postele a sváže jí nohy provazem.  Přinutí ji k souloži stejně jako předtím. Sváže ji, přelepí jí oči páskou a do pusy vloží chomáč toaletního papíru. Potom ústa zalepí.

Pistole znovu u hlavy

Druhý den ji donutí k orálnímu sexu. Alicia zjistí, že je denní světlo, a pokusí se utéct tak, že posouvá rám postele až ke dveřím. Rozkouše si pásku z úst a začne křičet. Vzápětí přijde Bill do místnosti a přehodí jí přes hlavu deku.

Vlepí jí facku, vyndá nůž a pořeže ji na zádech, uřízne nehet a část vlasů. „Dávám je do sešitu se vzorky jiných žen, které jsem znásilnil,“ informuje ji. „Nepokoušej se znovu utéct. Jinak tě zabiju,“ dodá. Přiloží pistoli k její hlavě a cvakne uzávěrem.

Styk se zbraní v ruce

Dne 12. října 1986 s ní má Bill dvakrát pohlavní styk podle podobného scénáře. Nakrmí ji sendvičem, což je první jídlo od doby po jejím únosu. Alicia poslouchá rádio a vnímá, jak se mění dny. Až do 13. října 1986 nespí. Počítala jsem znásilnění.

Přestala jsem, když jsem došla k číslu šedesát čtyři,“ vypoví později dívka. „Budeme mít halloweenskou party,“ oznámí jí 30. listopadu 1986. Vezme nůž a pořeže ji na krku a hrudníku. Potom jí strčí pistoli do pochvy a přinutí ji k análnímu styku.

Slib bolestivé smrti

První dva měsíce zajetí má Alicie slepené oči a přelepené páskou. Nesmí jít na záchod a jedinou její potravou je každý den pečený brambor a sklenka vody. „Mám tu psy,“ řekne jí Bill, aby ji varoval před případným útěkem. Sama je slyší.

Nesmí se také koupat, Benefiel ji koupe sám. Nahá a připoutaná k posteli – tak tráví většinu času. „Chceš zemřít pomalu, nebo rychle?“  ptá se jí. „Rychle,“ odpovídá ona. „Budeš mít dlouhou a bolestivou smrt,“ odpoví Bill.

Nevzbudí podezření

Po dvouměsíčním zajetí, plném násilí, dívka krvácí z pochvy. „Vezmu tě do nemocnice,“ rozhodne Bill 9. prosince 1986. Zvolí ovšem takovou, která se nalézá dostatečně daleko od jejich domova – ve Vincennes v Indianě.

„Řekni, že se jmenuješ Mary Benefielová a je ti osmnáct let,“ nařídí jí. Zůstává s ní i během lékařského vyšetření. Děvče tak ztratí jakoukoliv šanci vysvětlit doktorům, co se děje.

 Druhý dům a druhá dívka

Z nemocnice ji Benefiel odveze do svého druhého domu, který stojí přes ulici od prvního. Teď už se neobtěžuje před ní nosit masku, ani jí lepit oči. Pohrozí jí ale, že jestli něco řekne, zabije ji.  Při návratu pozná, kde se nachází.

Adresa je 322 South 13 ½ Street. V novém domě už Alicia pobývá zhruba měsíc a půl, když ji překvapí jakési zvuky. Ve druhé ložnici spatří další dívku.

Za zápěstí a kotníky je připoutaná k posteli, oči přelepené páskou, roubík z toaletního papíru v ústech také zalepených páskou.

Oběť zahrabaná v díře

Benefiel unesl další oběť, tentokrát jde o osmnáctiletou Delores Wellsovou. Elmoreová se stává nechtěným svědkem, jak Delores bije elektrickým kabelem a pěstmi. Pár dní po tomto incidentu Benefiel odejde z domu.

Když se vrátí zpátky, je špinavý a na rukou má puchýře. „Vykopal jsem díru, která bude dost velká pro dva lidi,“ prohodí směrem k Alici.

Dvanáct dní po únosu, přesně 7. února 1987, Alicia přihlíží, jak Benefiel nacpe Wellsové do nosu lepidlo a ústa jí přelepí páskou. Poté odvleče Delores z domu. Po několika hodinách se vrátí zpátky, ale sám.

„Svázal jsem jí ruce a nohy a kolem hlavy omotal izolepu. Pro jistotu jsem jí prorazil krk. Potom jsem ji zahrabal do té díry,“ vylíčí Alicii Deloresin konec.

Marné skrývání v podkroví

Zdá se teď, že i Benefielovo okolí začíná mít podezření, že se v jeho domě děje cosi nekalého. Na policejní oddělení okresu Vigo totiž dorazí tip, aby si muži zákona posvítili na jeho „dům hrůzy“.

Násilník a teď i vrah zřejmě dostane echo, že policie je na cestě. Alicii se rozhodne přemístit do podkrovního prostoru v domě. Není mu to nic platné. Policie už má v rukou povolení k prohlídce a cestu do podkroví najde docela hladce.

„Jsem tady dobrovolně,“ tvrdí nejdříve Alicia, ale jakmile jí Bill zmizí z očí, začne vyprávět svůj pravdivý hororový příběh.    

Shodné chloupky

Benefiel je zatčen a na základě Aliciiných výpovědí obviněn ze znásilňování a týrání. Několik dní poté ale policie rozšíří obvinění ještě o další položku – vraždu. V lese totiž dojde k nálezu Doloresina těla.

Oficiální příčinou smrti je udušení, ale mrtvola nese stopy zranění. V jeho domech a autě navíc detektivové odhalí doličné předměty.

Jde o masku, kterou používal na obličej, a lepicí pásku, na které se najdou chloupky shodné s Deloresinými řasami, obočím a vlasy. K soudu putuje pachatel v roce 1988. Během tři týdny trvajícího přelíčení odmítá vinu z důvodů nepříčetnosti.

„Je duševně nemocný,“ tvrdí o něm obhajoba. Odsouzený argumentuje svým nelehkým dětstvím. Dne 3. listopadu 1988 je odsouzen k smrti za vraždu, znásilnění a věznění.