Na západě Spojených států amerických mají zvláštní les. Na první pohled vypadá jako háj bříz. Ale břízy to nejsou. Vlastně to není ani klasický les: je to jeden strom. A aby zvláštností nebylo málo, taky se přesně neví, jak je starý. Ale tento nádherný unikát je možná na počátku svého zániku.

I když se rozkládá na 43 hektarech, tedy asi na ploše 10 Václavských náměstí v Praze, je to vlastně jeden jediný organismus. Asi jako tak, kdybychom si představili dlaň a z ní rostoucích pět prstů.

Ale v případě lesa Pando jde o zhruba 47 000 geneticky identických stromů, sdílejících jediný kořenový systém.

Nejisté stáří

Když se řekne strom, představíme si korunu, kmen a kořeny. Tady je to tak, že jeden strom má tisíce kmenů. Masivní organismus se rozkládá v horské oblasti na území přírodní rezervace Fishlake National Forest v americkém státě Utah.

Kdysi držel rekord jako největší a s váhou přes 6 000 tun také jako nejtěžší organismus na naší planetě, jehož hmotnost by vyvážila zhruba tisícovka statných slonů afrických.

Dnes už je jen nejtěžší, protože co do velikosti ho překonal souvislý porost houby jménem václavka smrková, která v rezervaci Malheur National Forest (americký stát Oregon) pokrývá více než 900 ha.

Jak je kolonie Pando stará, to mohou odborníci jen odhadovat, protože jednotlivé stromy žijí obvykle nejdéle něco málo přes sto let.

Ale předpokládají, že genetická výbava tohoto organismu by mohla být stará od 80 000 do 1 milionu let a shodují se v tom, že Pando je extrémně starý, ne-li jeden z nejstarších organismů na Zemi.

Chvějící se zlato

A jaké stromy přesně tvoří Pando? Jde o topol osikovitý, jehož listy se díky plochému řapíku třesou i v nejmírnějším vánku, obdobně jako u evropské osiky.

Tento strom má svůj osobitý křehký půvab a turisté vyhledávají Pando nejraději na podzim, když se třaslavé lístky změní na rozechvělé zlato.

Topol osikovitý je jeden z prvních stromů, který v tomto prostředí na přelomu léta a podzimu mění barvu a zejména na západě USA jde o jeden z mála druhů dřevin, který projde takto zásadní barevnou proměnou.

Jako první popsali háj klonů v roce 1976 Jerry Kemperman a Burton Barnes z University of Michigan.

O 16 let později ho znovu zkoumali vědci z University of Colorado a dali mu název Pando, což vychází z latinského slova „pando“, znamenajícího „rozšiřovat se“.

Perla amerického západu

Organismus Pando, jehož význam je pro různé místní komunity velký, má dokonce i svou vlastní poštovní známku. Zájem však vzbuzuje v celém světě a za tímto přírodním klenotem váží dlouhou cestu nejenom turisté, ale také vědci.

Před několika lety ho zkoumali rovněž čeští experti z brněnské Mendelovy univerzity. V současnosti však Pando chřadne a obnova topolů osikových už není tak efektivní jako dříve.

Tento neutěšený stav je způsobený jak pastvou dobytka, tak nedostatečnou regulací populace jelenů, protože většina nových výhonků je zvěří ihned snědena.

V reakci na tuto hrozbu byl kolem části kolonie vybudován plot, ale i když v oplocené části se situace změnila k lepšímu, staré stromy svým počtem stále převyšují ty mladé. Dlouhodobé výhledy této okouzlující kolonie jsou tak zatím nejisté.