Skotský sériový vrah je v osmdesátých letech odsouzen za únos a vraždu tří dívek, nepřiznaných obětí je ale mnohem více. V roce 2011 je mu například prokázána vražda čtvrté dívky.

Věk jeho obětí se pohybuje v rozmezí pěti až jedenácti let a těla prokazují stopy brutálního znásilnění. Dopaden je náhodou, a to během únosu další oběti, kterou mu ze spárů doslova vyrve dívčin vlastní otec.

Je slunečný 14. červenec roku 1990 ve vesnici Stow na skotských hranicích. Šestiletá Mandy Wilsonová si jde hrát ke svým kamarádům. Právě míjí dodávku s dveřmi otevřenými na straně spolujezdce.

Její soused David Herkes holčičku periferně vidí, ale nevěnuje jí větší pozornost, dokud se neskloní, aby se podíval na nože své sekačky.

Duchaplnost souseda jí zachrání život

„Spatřil jsem její malé nožičky, které se zastavily vedle nohou nějakého muže. Najednou zmizely a já ho viděl dělat pohyby, jako by se snažil něco nacpat pod palubní desku.

Nasedl do dodávky, zacouval na příjezdovou cestu, ze které Mandy právě přišla, a rozjel se směrem k Edinburghu,“

popisuje šokovaný soused, který zachovává duchapřítomnost, okamžitě si zapisuje registrační značku dodávky a volá policii.

Vlastní otec Mandy vytahuje z dodávky

Policejní vozy jsou na místě v okamžiku, stejně jako rozrušený otec Mandy, kterého soused rovněž přivolal. A zatímco se všichni snaží zorientovat v situaci, stane se něco neuvěřitelného.

„Najednou jsem tu dodávku znovu uviděl a zakřičel ,To je on!‘. Důstojník vběhl do silnice a dodávka uhnula, aby se mu vyhnula, než zastavila,“ dodává soused.

Policisté následně spoutají muže, který se identifikuje jako Robert Black. „To je moje dcera – co jsi jí udělal, ty bastarde?“ křičí otec malé Mandy s výrazem rozzuřeného býka.

Vyděšená tak, že se nezmohla na slovo

Instinktivně začíná prohledávat útroby dodávky a hledá svoji dceru. Kde je? Je živá, nebo mrtvá?

„Vrhl jsem se rovnou pro hromadu hadrů za sedadlem a ucítil tělíčko uvnitř spacáku. Nemůžu vám říct, jak jsem se cítil, když jsem ji vybalil z pytle ven. Uviděl jsem její tvářičku, jasně červenou od horka a nedostatku vzduchu.

Když jsem ji rozvázal a sundal jí pásku z úst, byla tak vyděšená, že neřekla ani slovo,“

vypráví otec Mandy, který se při vzpomínce na ten okamžik dodnes silně třese.

„Chtěl jsem jí vkládat věci do pochvy“

Ačkoli se na první pohled zdá, že je dívka v pořádku, Black už ji za tu krátkou chvíli stačil sexuálně zneužít.

„Stáhl jsem jí kalhotky na stranu a podíval se. Myslel jsem, že jsem ji (vaginu) jen tak nějak pohladil, ale má tam modřiny. Nevím, jak se to stalo,“ vypovídá později a psychologovi přiznává, že kdyby nebyl chycen, měl v plánu Mandy zneužít.

„Vložil bych jí nějaké věci do pochvy, abych viděl, jak je velká.“ V úvahu podle něj připadají prsty, penis, ale také jiné objekty.

„Když byl požádán o příklad, zadíval se na pero, kterým jsem psal,“ uvádí psycholog.

Do hodiny by byla mrtvá

Na rozdíl od jiných sériových vrahů Blacka netěší utrpení jeho oběti. Sadismus v jeho případě není klíčový.

Děti považuje za pouhý objekt, hračku, se kterou chce experimentovat a potom se jí zbavit – ne ovšem zabít.

„Vůbec jsem nemyslel na to, jestli souhlasí, nebo jestli ji to bolí,“ říká pedofil a dodává, že pokud jeho oběť náhodou zemřela, „byla to čistá nehoda“.

Podle lékařského posudku, který později zazní u soudu, by Mandy byla do hodiny mrtvá, pokud by nedošlo k její záchraně.

Strašlivá zranění desetileté Sarah

Noční můrou všech rodičů může být případ Blackovy třetí oběti, desetileté Sarah Harperové. Ta je rovněž unesena, brutálně sexuálně zneužita a odhozena jako rozbitá panenka.

Protože se ji policistům nepodaří najít včas, malá Sarah v důsledku této „nehody“, jak tomu Black říká, v nesnesitelných bolestech umírá. Sarah záhadně zmizí 26. března roku 1986 poté, co jde koupit bochník chleba. Domů se nevrátí.

Její tělo je nalezeno o měsíc později, pohozené v řece Trent poblíž Nottinghamu.

Patolog potvrzuje, že když byla dívka vhozena do řeky, byla ještě naživu. Zranění, která utrpěla, doslova popisuje jako „strašná“. „Útočník Sarah násilně prozkoumal její vaginu i řitní otvor.“ Tělo dcery nakonec identifikuje její otec: „Bylo to horší, než bych si kdy dokázal představit,“ říká.

Dětství, na které raději zapomněl

Odkud pramení Blackova úchylka? Odpovědi musíme hledat v jeho dětství. Vychován je pěstouny, protože vlastní matka se nemanželského dítěte po pár měsících vzdala.

Adoptivní otec však umírá, když je Robertovi pět let, proto většinu dospívání tráví s nevlastní matkou. Tvrdí, že si na něj vůbec nepamatuje, ovšem podle psychologa Raye Wyrea to jen potvrzuje, že Blacka adoptivní otec zneužíval.

„Většina z nás si z tohoto období dětství něco vybaví, nějaký vágní, impresionistický pocit toho, kdo jsme byli.“ Tak neobvyklý paměťový blok podle něj naznačuje přítomnost a potlačení nějakého druhu emocionálního nebo fyzického traumatu, kterému byl Black jako dítě vystaven.

Místní a spolužáci si vybavují silné pohmožděniny, které chlapec míval, a on sám přiznává, že byl adoptivní matkou často trestán, z čehož se v noci pomočoval. Spolužáci mimo jiné zmiňují i to, že neskutečně páchl, proto si vysloužil přezdívku „Smradlavý Bob“.

Sex jako důkaz absolutní dominance

Výjimečný je u Blacka také rozvoj sexuality. Fascinace pohlavím podle něj začíná už v pěti letech. Když se potom má v osmi letech postarat o sousedčino miminko, neváhá novorozené holčičce sundat plenku a zkoumat její vaginu.

Ve dvanácti letech se Black společně s dalšími spolužáky zúčastní znásilnění spolužačky a přichází na to, jak moc ho její bezmoc vzrušuje.

„Já a další dva chlapci jsme šli do pole s dívkou stejného věku. Sundali jsme jí kalhotky, zvedli sukni a všichni jsme se pokusili dát si k ní své penisy,“

vzpomíná pedofil. Událost způsobí, že je nezletilý chlapec umístěn do specializovaného zařízení v Musselburghu. Zde však padne do oka místnímu zřízenci, který ho několik let sexuálně zneužívá.

Black si proto v mysli ukotví představu, že sex je důkazem dominance a podřízenosti, a také to, že je přijatelné vzít si všechno, co chce, bez ohledu na pocity ostatních.

Za první útok získává jen napomenutí

V sedmnácti letech je za sexuální obtěžování poprvé odsouzen, když sedmiletou holčičku naláká do opuštěné budovy.

„Vzal jsem ji dovnitř a držel jsem ji na zemi s rukou kolem krku… Musel jsem ji napůl uškrtit nebo co, protože byla v bezvědomí…

Když byla zticha, sundal jsem jí kalhotky a zvedl jsem ji tak, že jsem ji držel za její kolena a měla dokořán otevřenou pochvu. Strčil jsem jí tam prst.“

Následně masturbuje nad jejím bezvládným tělem a po dokončení aktu dívku v budově nechává, aniž by ho trápilo, zda je v bezvědomí nebo mrtvá. Lidé ji později nacházejí toulat se ulicemi – zmatenou, plačící a od krve.

Soud mu překvapivě udělí pouhé napomenutí a je vypracován naivní psychiatrický posudek, který říká, že je nepravděpodobné, že by Black něco podobného udělal znovu.

První (a poslední) přítelkyně Pamela

Může se pedofil zamilovat do dospělé ženy?

V případě Blacka ano. Ve dvaceti letech zcela propadne kouzlu Pamely Hodgsonové a jejich vztah se vyvíjí natolik dobře, že se rozhodnou zasnoubit.

Ke svatbě ale nedochází, protože Pamela z neznámých důvodů na poslední chvíli změní názor a prostřednictvím dopisu se s Blackem rozchází.

Můžeme se jen domnívat, zda je důvodem Blackova pověst pedofila a sexuálního devianta, každopádně pro něj jde o zásadní životní tragédii.

Když potom v roce 1992 dostává předvolání za vraždu tří malých dívek, vzkáže policistům: „Řekněte Pamele, že za to všechno nemůže.“ Je to ale skutečně tak? Nebo to mohl být právě rozpad vztahu, který v něm vyvolal zvrácenou touhu po krvi?

Rozhodujícím důkazem jsou účtenky za benzin

Black se v osmdesátých letech živí jako dálkový řidič, a protože jsou všechny oběti nalezeny poměrně daleko od místa zmizení, policie se rozhoduje zaměřit svoji pozornost právě na řidiče z povolání.

Mezi rozhodující důkazy tak nakonec patří jeho účtenky za benzin, které přehledně mapují, kde se v podezřelých časech pohyboval.

Přesto, že je 19. května 1994 shledán vinným ze tří vražd a odsouzen na doživotí, Black tato obvinění skálopevně odmítá.

Kolik jich skutečně bylo?

Roku 1994 se v Newcastlu koná schůzka, která má zvážit jeho možné zapojení do podobných vražd a únosů ve Francii, Amsterdamu, Irsku, Německu, a také v Anglii, kde je takových nevyřešených případů minimálně deset.

A třebaže se Black nepřiznal ani k jedné z nich, roku 2011 je nově odsouzen ještě za vraždu devítileté Jennifer Cardyové, jejíž tělo bylo nalezeno roku 1981 v přehradě poblíž Hillsborough.

Robert Black sice ve vězení umírá na infarkt v roce 2016, ale posmrtně ho policie hodlá obvinit z dalších nikdy nevyřešených zmizení, jejichž vyšetřování stále pokračuje.