Záchranka má toho dne naspěch. Jede k pobodanému muži a ženě. I když jsou lékaři na místě za několik minut, nedokážou už pacientce pomoci. Její od skla pořezaný muž ještě na zdravotníky křičí:

„Na mě se vykašlete, hlavně zachraňte ji!“ Záchranáři nevědí, že mrtvá je slavná spisovatelka dámských knížek, a že v péči mají i jejího vraha…

Simona Monyová (1967–2011) přichází na svět jako Urbánková, aby se po prvním sňatku jmenovala Strejčková a po druhém Ingrová. V dětství nedá dopustit na svého dědečka, profesionálního hudebníka, k němuž má blízký vztah. To on jí s oblibou říká Mony, Monynka.

Tak se rodí její pozdější pseudonym Monyová. Od dětství má výtvarný i literární talent a zároveň nadání na ruční práce. Už na základní škole se účastní různých literárních soutěží. Zprvu píše básně a texty k písním.

Po základní škole studuje textilní průmyslovou školu v Jihlavě, aby se z ní po maturitě stala vychovatelka na učilišti, kde je z ní brzy kulturní referentka.

K tomu vystuduje pedagogickou fakultu se zaměřením na psychologii a absolvuje kurz na obchodní akademii. Zprvu se věnuje pletení svetrů, aby nakonec vedla úspěšnou firmu s 30 zaměstnanci. První knihu vydává v roce 1996 pod názvem Osud mě má rád.

O rok později už je redaktorkou časopisů na volné noze. Aby nemusela řešit spory s nakladateli, zakládá vlastní vydavatelství Belami spolu s druhým manželem Borisem Ingrem.

Viewegh v sukních

Konečně dělá, co má ráda – píše. Říká se jí Viewegh v sukních, protože je stejně plodným autorem. Vydává za rok dvě až tři knihy, v nichž zúročuje své profesní i osobní zkušenosti. „Jako spisovatelka jsem nebezpečně upřímná,“ vysvětluje Monyová.

Ráda pořádá besedy a autogramiády i pečuje o tři děti ze dvou manželství. Doma ale čelí týrání, ponižování a znásilňování. Její upozorňování na domácí násilí v textovkách i publikacích ale není nikdy vyslyšeno. Boris Ingr týrá svoji ženu přes 11 let.

„Simona mě několikrát informovala o hrůzách, které se u nich doma děly. Muž ji měl znásilnit dokonce prý i před nejmladším synem. Bohužel jsem se domníval, že přehání, a nepřikládal jejím tvrzením takovou váhu,“ informuje veřejnost Simonin známý Richard Sacher.

Šest ran nožem

Životní pouť Simony Monyové končí 3. srpna 2011 v jejím brněnském rodinném domě. Během hádky zabíjí úspěšnou autorku ženských románů její manžel Boris. Později tvrdí, že si nevzpomíná, jak jeho žena zemřela.

Podle soudu se Boris vrhl na Simonu a zasadil jí šest bodných ran do břicha a hrudníku. Drobná publicistka se marně brání rukama, a nakonec po několika minutách bolestivé agonie umírá v kaluži vlastní krve.

Ingr ještě stihne pobodat několikrát sám sebe a potom vyskočí z okna. Na přivolanou záchranku volá, ať zachrání jeho ženu a na něj se vykašlou. Jenom tento čin mu ubere tři roky ve vězení. Státní návladní by totiž vraha nejraději odsoudil na 18 let.

Samotný pachatel u soudu tvrdí, že si nic nepamatuje, a také že to v poslední době před vraždou přeháněl s prášky a alkoholem.